Jedna z věcí, kterou mě naučil můj muž, je poslouchat audioknihy. Jsem typ člověka, který má rád na práci, tvorbu, učení ticho a klid. I když normálně dokážu dělat více věcí najednou, s tímhle mám problém. Pustit si ale audioknihu před spaním - to miluju! (miluju i čtení, ale občas na něj po protancovaném dni okolo Tobíka nemám energii a navíc čtu ráda v posteli, kde večer už nechci kluky rušit) Poslouchali jsme různé povídky, Verna, Wericha, sem tam i nějakou tu detektivku nebo horor.
Od té doby, co máme Tobíka, posloucháme společně hodně pohádky a to nejen před spaním, ale občas i přes den - při hraní. Je ve věku, kdy ho v knížkách baví spíš jen rychle listovat, je hodně neposedný, takže mi mluvené slovo přijde jako dobrá alternativa.
Dnes pro vás tedy mám recenzi audioknihy Hugo z hor.
Často posloucháme z mobilu přes aplikaci Audiotéka.
