Dvacet osm let JSEM na tomhle krásném světě. A kdybych měla možnost, tak chci TEĎ napořád! A vlastně pořád je TEĎ, takže je to v pořádku a všechna ta TEĎ od TEĎ až do konce snad budou jen lepší a lepší! Až TEĎ s dětmi konečně žiju, jsem šťastná, spokojená a zdravá. Vždycky tomu tak nebylo, ale udělám VŠECHNO pro to, aby to už tak bylo napořád. Nějak podvědomě jsem už dlouho věděla, že právě tuhle terapii potřebuju ze všeho na světě nejvíc! Jednou se do té minulosti ještě určitě ohlédnu. Za prvé se z vlastních chyb, prožitků a zkušeností učíme nejlépe, vlastně si TO VŽDYCKY musíme odžít sami na vlastní kůži, abychom TO skutečně pochopili... Za druhé bych o TOM ráda pověděla víc i vám, protože jsou TO témata, která jsou velmi aktuální a závažná, přesto se o nich stále spíš mlčí. A pokud můj příběh pomůže jednomu dalšímu člověku, bude TO stát za TO!
Ale dnešní článek je o mém netradičním narozeninovém přání, o tom, jak narozeniny vnímám, jak jsem je prožila a co jsem dostala. Chtěla jsem se tu nejdřív rozepsat o tom, jak už narozeniny tolik neprožívám, ale pak bych to pokračování musela smazat. Prožívám je naopak velmi. Ale jinak než dřív! Chci si hrozně moc užít přítomnost všech, které mám ráda. Takže domlouvám rodinné obědy, výlety a různá další setkání s mými příbuznými, blízkými i přáteli. To, že se rozhodnou mi věnovat svůj drahocenný čas, je pro mě to nejdůležitější!
