BABY BLOG: Školka / novela zákona a jak to máme my

Školka je letos naše velké téma. Předem jsme věděli, že ve státní mateřské škole ve městě, kde mám s dětmi trvalé bydliště, nebudeme mít kvůli kapacitě šanci, přesto jsme se to rozhodli zkusit. Tobíska jsem zapsala. Ještě že! Pak jsem se totiž dozvěděla o novele školského zákona č. 178/2016Sb, která v podstatě říká, že: "Od září 2018 bude zavedeno přednostní přijímání dětí starších tří let. Kapacity jednotlivých mateřských škol tedy bude třeba optimálně posílit tak, aby byly schopné přijmout ke vzdělávání všechny tří až pětileté děti z jejich spádové oblasti." (zdroj) 

Nám pak tedy společně s Rozhodnutím o nepřijetí do státní školky přišlo i Oznámení, ve kterém stojí, že: "podle novely školského zákona č. 175/2016Sb. § 34 odst. 3 má zřizovatel mateřské školy (v našem případě tedy město) povinnost zajistit tříletým dětem docházku do předškolního zařízení." A bylo nám nabídnuto místo v soukromé školce v místě trvalého bydliště. Rozdíl ceny školného nám bude hradit město plus my Tobíkovi budeme platit stravné. Smlouvu si školka s městem řeší sama.  My museli zatím jen vyplnit přihlášku, potvrzení od lékaře, které stačilo nechat okopírovat ve státní školce, a souhlas se zpracováním osobních údajů. Při nástupu do školky pak podepíšeme smlouvu.

To tedy znamená, že pokud máte tříleté a starší dítě, přihlásili jste ho letos do státní mateřské školy v místě vašeho (resp. jeho) trvalého bydliště a z kapacitních důvodů nebylo vaše dítě přijato, máte ze zákona nárok na nějaké náhradní řešení. Pokud vám tedy nebylo žádné alternativní řešení nabídnuto, určitě bych s Rozhodnutím o nepřijetí na obec zašla a na tuto novelu se odvolala.

A tak jde Tobík v září do školky. Původně mi bylo z téhle představy nějak úzko. Tak nějak už jsem počítala s tím, že ho prostě budu ještě rok mít doma. Na druhou stranu vím, že mu dětský kolektiv už bude vyhovovat víc než "nuda" doma s mámou, a strašně mu to přeju. A čím víc se to blíží, tím víc se začínám na ten nový režim, co nás čeká, těšit. Potíž je v tom, že Tobík to má obráceně. Do teď se těšil a najednou začíná trousit, že do školky nechce. Budeme tedy postupovat pomalu, aby měl čas si zvyknout, aby měl jistotu, že si pro něj maminka vždy zase přijde, aby se neměl čeho bát, věděl, kde co je, aby se zkrátka v novém prostředí s novými kamarády cítil co nejlépe! Plánuji s oběma dál jezdit jednou týdně na plavání a asi i další aktivity, takže ze začátku bude chodit tak dvakrát týdně a pak uvidíme, jak se nám vše podaří skloubit. Školku tedy řešíme spíš jako další možnost vyžití, příležitost být mezi vrstevníky a naučit se nové věci, než že bych ho nutně potřebovala někam umístit, takže v tomhle ohledu bude mít velkou výhodu. Nikdo na něj nebude tlačit ani spěchat, ale věřím, že po pár dnech bude sám prosit, aby tam mohl zůstat déle.