Děti vozím autem prakticky denně a čas od času se vydáme i na delší cestu - výlet nebo dovolenou. Čím více mám naježděno, tím více si uvědomuji, jak může být jízda autem nebezpečná. V tom horku řidiči obzvlášť zkratovali a několikrát mi někdo vjel do cesty z vedlejší silnice. Jsou to takové ty momenty, kdy se vám zatají dech a ještě na pár minut poté vás osídlí opravdu nepříjemný pocit, protože stačilo tak málo. Samozřejmě o dost intenzivněji tyhle chvíle prožívám, když za mnou sedí moje děti, to nejcennější, co mám!
Tobík už zase povyrostl, má 15kg, takže bylo načase porozhlédnout se po nové autosedačce, protože ta stávající je jen do 18kg. Z předchozích zkušeností vím, že autosedačka je věc, na které by se rozhodně nemělo šetřit. Už bych nepořídila sedačku, která se nedá polohovat do pololehu. Moje děti v autosedačkách často spí. Ve chvíli, kdy usnou, jsou samozřejmě nejzranitelnější. Pokud nejsou naklopené dozadu, hlava jim volně visí. Pokud by došlo v tu chvíli k nárazu, nechci ani domyslet...
Dál je samozřejmě daleko bezpečnější nechat děti cestovat proti směru jízdy, jak nejdéle to jen jde. Tobík jezdil ve vajíčku do dvou let. Autosedačku jsme mu vyměnili těsně před tím, než se narodila Stella. Bohužel mě v té době nenapadlo více pátrat. Švédská značka Axkid se totiž přímo specializuje na autosedačky, ve kterých mohou děti jezdit proti směru jízdy až do 25kg.
Samozřejmě jako první vyvstanou otázky, bude mu to pohodlné, složí tam nohy, nebude mu jízda proti směru vadit, když už je zvyklý jezdit normálně? To se ovšem nedozvíme, dokud to nezkusíme. A tak jsme Tobíkovi pořídili autosedačku Axkid Minikid 2018 v krásné khaki barvě, kterou můj foťák ale nějak neumí pobrat.
Překvapilo nás, jak je sedačka velká a těžká. Oproti jiným působí opravdu kvalitně a bytelně. Instalace je pravda trošku složitější, mají ale na youtube opravdu skvělé video, kde je vše stručně a jasně ukázáno. Nakonec jsem to podle tutorialu zvládla sama. Moc se mi líbí, že kromě klasického tříbodového pásu v autě má sedačka ještě dva vlastní pásy zezadu na ukotvení k přední sedačce. Sedačka je daleko stabilnější, v podstatě se nehne! Nedokážu si představit, co by se muselo stát, aby tenhle systém selhal. Dál mě moc zaujala funkce automatického nastavení opěrky. Opěrka hlavy se nastaví sama podle dotažení pětibodového pásu.
A teď už odpovědi na otázky položené výše. Sedačka je poměrně hluboká, Tobík do ní takřka zmizí a na nožičky má tak stále opravdu hodně prostoru. Před tím si je rád opíral o přední sedačku, teď si je opírá o zadní sedačku. Může je mít natažené, pokrčené, hozené do stran. Sám mi potvrdil, že je tahle sedačka daleko pohodlnější než ta, co měl před tím, takže toho se nemusíte bát.
A co se jízdy pozadu týče, děti jsou v těhle věcech daleko přizpůsobivější. V podstatě mu to ani nepřišlo, měl radost z nové sedačky a cítil se důležitý. Jen se mě při prvních pár jízdách ptal: "Maminko, proč couváme?" A teď zas důležitě hlasí při každém couvání: "Nemusíš se dívat dozadu, tam přece koukáme my se Stellinkou." Jo a taky mi v té sedačce při každé delší jízdě spolehlivě usne. A to už se mu přes den moc nestávalo, což beru jako další důkaz toho, že je mu v ní dobře.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji ♥