Do Chorvatska odjeli na začátku září. Mají tam apartmány a starají se o dům a hosty. Tak dvakrát za léto se na chvilku vrátí do Čech. Dokonce s nimi odjely i nějaké naše věci - bazének pro Tobíka, Swimmtrainer, dětský neopren a další nezbytnosti k moři, které bysme do odjezdu nepostrádali. Jak se ale blížil den D - den našeho odjezdu na první společnou dovolenou k moři (na místo se vším všudy, které dobře známe, jinam bych si přece s půlročním miminem netroufla!) - začali se v televizi stále více objevovat zprávy o stavu na hranicích, o uprchlících v chorvatských obilných polích, a tlak okolí na to, abysme si cestu raději rozmysleli, sílil.
Cesta - ta nás strašila od začátku. Bez Tobíka nám s pár zastávkama trvala i 12 hodin. Tak co teprve s miminem, které už má v půl roce své specifické potřeby, svůj režim, válí půl dne sudy a rostou mu zuby!? Na kolik by se nám to protáhlo? Jak moc by řval? A zvládl by přítel odřídit takovou dálku, kdyby se nám to z 12 hodin protáhlo třeba na 14, a půl cesty bysme jeli s řevem?
Koupili jsme si špunty do uší a pokračovali jsme v plánování dovolené. Asi čtyři dny před odjezdem začaly ale od tchýně chodit e-maily o situaci v Chorvatsku a hlavně nemilosrdné předpovědi počasí. A já prohodila něco v tom smyslu jako: "No to abysme se radši koukli na nějaký ten lastminute.."
Den před odjezdem se přítel zasekl. "Do Chorvatska nejedem, neřídím, dítě v autě takovou dobu nevydrží, bůhví kde nás kdo bude zdržovat a hlavně tam bude celou dobu hnusně! Sedni k počítači a najdi něco s odletem nejlépe pozítří." A rozpoutala se vášnivá debata o tom, jak už máme nějaké věci v Chorvatsku a že to přece nejde takhle měnit plány a že nevíme, do čeho jdeme a to je prostě s půlročním miminem nemyslitelný.. Nakonec jsem ale sedla k počítači a začala hledat. I mě lákala vyhlídka na dovolenou někde, kde bude opravdu teplo, nebudeme se muset starat o nákup potravin, nebudeme muset vařit,.. Nabídek bylo spousta, ale mizely rychlostí blesku. Vylučovací metodou jsme dospěli k tomu, že jediná destinace, která pro nás momentálně připadá v úvahu, je řecký ostrov Zakynthos - stále Evropa, žádná velká exotika, v září je tam ještě příjemně teplo, žádná nesnesitelná horka, teplé moře, poloha na západ od pevniny... Zbývalo obeznámit obě babičky - jednu, že nepřijedeme a pokusit se dostat od ní některé věci zase zpátky k nám (Swimmtrainer a plenky do vody). A druhou, že s námi nejede autem do Chorvatska, ale letí do Řecka. Vůbec se tomu nebránila :)
Na všechny změny jsme měli celé čtyři dny. Stihlo se všechno úplně parádně. A nakonec největší oříšek byl nepřekročit váhový limit.. Ale o tom už se rozepíšu v dalším článku o cestování s miminkem.
Den před odjezdem se přítel zasekl. "Do Chorvatska nejedem, neřídím, dítě v autě takovou dobu nevydrží, bůhví kde nás kdo bude zdržovat a hlavně tam bude celou dobu hnusně! Sedni k počítači a najdi něco s odletem nejlépe pozítří." A rozpoutala se vášnivá debata o tom, jak už máme nějaké věci v Chorvatsku a že to přece nejde takhle měnit plány a že nevíme, do čeho jdeme a to je prostě s půlročním miminem nemyslitelný.. Nakonec jsem ale sedla k počítači a začala hledat. I mě lákala vyhlídka na dovolenou někde, kde bude opravdu teplo, nebudeme se muset starat o nákup potravin, nebudeme muset vařit,.. Nabídek bylo spousta, ale mizely rychlostí blesku. Vylučovací metodou jsme dospěli k tomu, že jediná destinace, která pro nás momentálně připadá v úvahu, je řecký ostrov Zakynthos - stále Evropa, žádná velká exotika, v září je tam ještě příjemně teplo, žádná nesnesitelná horka, teplé moře, poloha na západ od pevniny... Zbývalo obeznámit obě babičky - jednu, že nepřijedeme a pokusit se dostat od ní některé věci zase zpátky k nám (Swimmtrainer a plenky do vody). A druhou, že s námi nejede autem do Chorvatska, ale letí do Řecka. Vůbec se tomu nebránila :)
Na všechny změny jsme měli celé čtyři dny. Stihlo se všechno úplně parádně. A nakonec největší oříšek byl nepřekročit váhový limit.. Ale o tom už se rozepíšu v dalším článku o cestování s miminkem.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji ♥