my life: 2018

První příspěvek roku 2018.. Jaký by měl být? Jaký by měl v tomto roce být můj fialový svět? 

Schválně jsem si dnes vyšetřila chvilku pro sebe a zamyslela se..hluboce..ehm.. Na jednu stranu mi všechna ta předsevzetí, která vznikají převážně na Silvestra v alkoholem omámené mysli, často se proběhnou po čistě bílé první straně diáře a rozplynou se s prvním chlebíčkem, kterému podlehneme za týden nebo za měsíc v poklusu na cestě z/do práce hladoví a uštvaní s velkým výstražným trojúhelníkem před očima, kterému se snažíme diplomaticky namluvit, že víckrát se to rozhodně opakovat nebude, přijdou bezvýznamná. Většina předsevzetí zkrátka končí v koši po té, co ve vzteku zklamaní sami sebou trháme tu první prokletou stranu diáře a hazíme celou tuhle trapnost za hlavu jakože NIKDY VÍC! A za rok.. No jen mi neříkejte, že se vám to nikdy nestalo!

Na druhou stranu se sama nemůžu ubránit tomu nutkání vyřknout na začátku nového roku něco velkého, závazného. Je to den jako každý jiný, přitom máme pocit, že bysme měli učinit nějaká významná rozhodnutí. Sice jich za pár dní budeme možná litovat nebo se časem prostě jen rozplynou, ale všichni přece bilancují, tak bychom přece měli taky! A tak si do nového roku přeji být více sama sebou (a s dalším Novým rokem už si nedělat hlavu!), nepochybovat nad sebou a věřit naplno své intuici (ať si dělá, kdo chce, co chce). Chci se nadobro osvobodit od toho, co si myslí ostatní. Tím myslím takové ty obecné předsudky, kterými se všichni čas od času necháme tak hloupě svazovat. Musím se ale také naučit uvažovat o věcech komplexněji a střízlivěji, chci posouvat svoje hranice. Zkrátka na sobě chci letos opravdu pracovat. A především se chci letos více věnovat právě sama sobě! Chci zase začít jezdit na koni, nejlíp si totiž člověk vyčistí hlavu v přírodě. Miluju svoje děti nade vše, ale hodně teď svému tělu za ty dary dlužím. A s blogem hodlám pokračovat, protože mě to těší a učí spoustu věcí. Tak! A jdu si to pro jistotu zapsat do diáře. ;)

DĚKUJI ZA VAŠI PŘÍZEŇ!