recenze: Xero Shoes / ŽIJU naBOSo / První barefoot boty

Je to už měsíc, co žiju naboso. Ale od začátku. Stejně tak, jako bych sebe ani děti už nikdy nenamazala jiným než minerálním opalovacím krémem, jsem se po narození Tobíka začala zodpovědně pídit i po co nejvhodnějších prvních botičkách. Už před čtyřmi lety, kdy Tobík začal dělat první krůčky, jsem se intuitivně snažila najít co nejměkčí a nejohebnější botičky, ve kterých bude mít dostatek místa pro prstíčky, nebudou ho omezovat v pohybu a hlavně ve zdravém vývoji. Dospělácké barefoot boty jsem ale považovala za nehezké, neforemné a navíc jsem měla pocit, že když na botách, které běžně nosím, nešetřím (protože co si budeme povídat oblečení z druhé ruky je fajn, ale boty si prostě člověk musí vyšlápnout sám) mám nohy jako v bavlnce a dělám pro sebe to nejlepší. Až jsem začátkem dubna narazila na instagramovém profilu @naboso na výzvu k testování bot značky Xero Shoes. Rozhodla jsem se zkusit štěstí a nakonec jsem ho i měla. Stala jsem se jednou ze tří vyvolených. A teď mám problém, protože normální boty už nosit nechci! 

Vybrala jsem si model Xero Shoes Prio W Black. Chtěla jsem praktické, sportovní, přesto elegantní černé boty, ve kterých budu moci jít jak do práce tak s dětmi na hřiště. Přišly mi začátkem května a celý měsíc jsem je testovala. Nebylo to vůbec těžké, protože jakmile jsem si je nasadila, hned jsem pochopila a propadla kouzlu barefoot bot. Po konzultaci a zaslání rozměrů mé nohy, mi z naboso poslali velikost 41. Říkala jsem si, že to je dost úlet, přece mám 40, takže 41 mi zákonitě bude velká a bude se mi vyzouvat. A víte co? Sedí jak ulité. Jsou to zkrátka profíci.

Jako první přišlo poznání, že barefoot už dávno neznamená ošklivá, beztvará, nevzhledná bota s obří, širokou špičkou. Velmi mě překvapilo, jak krásné boty mi přišly. Na noze působí přirozeně, normálně, přesto upoutají pozornost. Dostala jsem na ně několik komplimentů a všichni byli stejně mile překvapeni, že se jedná o barefoot a jak pěkně může taková bota vypadat. Těch modelů existuje tolik od sandálů, přes tenisky až po kozačky. V dnešní době je opravdu z čeho vybírat. A to je moc dobře.

Hned poté přišlo poznání, jak moc jiný, příjemný pocit je mít takové boty na noze. Neuvěřitelné pohodlí, prostor, svoboda, volnost, radost. Prvních pár dní jsem při chůzi věděla o svalech na nohách i bodech na chodidlech, které celou tu dobu spaly a najednou se zapojily do chůze.

A vzápětí jsem posmutněla, protože do těch krásných lila bot, které jsem si za nemalé peníze koupila loni, už se prostě dobrovolně neobuju. Vlastně můžu většinu svých bot rovnou vyřadit, protože teď už znám ten rozdíl a nechci si to odpírat. Toť tedy moje první bezprostřední pocity.

Měsíc jsem chodila převážně jen v Xero Shoes, protože lepší boty prostě nemám. A v jiných jít ani nikam nechci. Dokonce se mi stalo, že jsem se zapomněla cestou z práce přezout a byla jsem druhý den nervózní, protože jsem musela jet v jiných botách a nebylo mi to vůbec příjemné.
Chodila jsem v nich po městě, po lese, polích, farmách, po doktorech, po zahradě, po hřišti, po výletech, v exteriéru i interiéru, cvičila jsem v nich, běhala, zahradničila, dělala jógu, jela na kole, na koloběžce, na skatu, za slunce i za deště. 

Jsou prostě skvělý a tahle recenze je pěkně nudná a vypadá jako podplacená, ale víte co? Není! Prozradím vám navrch jedno malé tajemství. Mám vybočený palec na pravé noze. Ha! U nás v rodině je to dědičná záležitost, kterou jsem si v pubertě podpořila nešťastným seskokem z kruhů při hodině tělesné výchovy. Kloub mi tenkrát úplně zčernal a už zůstal nadobro vychýlený. Není to žádná hrůza, ale mám problém, nesnesu od té doby vysoké boty, brusle, švy na botách a tak nějak o tom prostě pořád vím a štve mě to. Po měsíci v barefoot botách se mi noha ale dost zlepšila. Znáte takový ten pocit, kdy se nečekaně něco, co vás dlouhodobě trápí, změní k lepšímu, aniž byste to očekávali? Prostě jsem si jednoho rána všimla, že se dějí nějaké změny. Nebylo to cílené, o to víc mě to potěšilo. Nic mě nebolí, netlačí. Prsty mají tolik prostoru! Jak já jsem byla hloupá, když jsem si myslela, jak chytře a dobře si boty vybírám. Opravdu jsem na nich nikdy nešetřila, přesto je ten rozdíl strašně moc znát. Zkrátka mým nohám barefoot strašně prospívá a to dokonce tak, že začínám mít pocit, že se mi vybočený palec začíná pomalu ale jistě rovnat. Tak jsem se ještě rozhodla tenhle proces podpořit a každý večer ve vaně s ním cíleně cvičím. Sama jsem moc zvědavá jestli a jak se mi podaří ten současný stav změnit. Teď už vím, že na tom má lví podíl právě obuv, která byť byla kvalitní, prostě nedala špičce nohy nikdy takový prostor, jaký by měla v ideálním případě mít, aby se mohla ozdravit. A z tohohle pohledu to prostě za to stojí!

Jaká je vaše zkušenost s barefoot botami?