Co si budeme povídat, taky jsem si tu aktivitu na blogu představovala jinak. Ale znáte to, už už si sedáte k pár řádkům a tu přiběhne jedno dítko, že má hlad. Tu dopere pračka, domyje myčka a je potřeba zamést. A tu přiběhne druhé dítě, že mu první dítě něco vzalo, schovalo, něco nechce dát... Pak už jen rezignovaně zaklapnu počítač a doufám v lepší konstelaci druhý den. A ono je to překvapivě úplně stejné. Teď si k sepsání článku sedám popáté. Ještě jsem ani nedopsala druhou větu a už u mě stojí Stella a fňuká, že by si dala řízek. Má dietu. Má smůlu. A já očividně taky.
Lednový rozjezd se nám nicméně kupodivu podařil. Nový rok jsme strávili v přírodě. Na Šumavě. Zapluli jsme do systému jak briliantová náušnice do odpadu. Ne, nehledejte za tím žádný skrytý příběh. Jen jsem se snažila být originální a vtipná. Nejdřív mě to přirovnání napadlo s rybičkou. Teď už tu pět minut polemizuji nad tím, co je ve finále víc drsný. Já nosím v uších naštěstí perly jako královna Alžběta II. (všimli jste si? :)), takže náušnici s brilianty můžu klidně nechat plavat. :)
Každopádně jsem neklesala na mysli. Teploty mělo od pondělí jen jedno dítě ze dvou. Šance alespoň na sobotní oběd tu ještě byla. V sobotu se s teplotami probudilo to druhé. Konec šmitec. Ale oba sedli hned ráno za stůj a tvořili. Výše vidíte pokus o narozeninové selfie s částí darů. Instantní štěstí. :)
Dostala jsem papírová srdce, jednorožce na špejli a papír přeložený napůl jako kniha pomalovaný pokémony. Kamil přinesl kytici a zákusky, abychom si ten den alespoň trošku přisladili. Pomyslnou třešničkou byl personalizovaný náramek Annika z eppi.cz s iniciály dětí. Šperk, který jsem si přála už dlouho. Je nadočekávání krásný, něžný, jemný, elegantní. Dojímá mě každý pohled na něj. Krásný tip třeba i na valentýnský dárek, mrk mrk.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji ♥