my life: Já a škola

Ahoj, září!
Jsem věčný student. Uf! Poměrně často mám noční můry o tom, jak mě ani nechtějí pustit k maturitě, protože propadám z matiky nebo mám moc zameškaných, neomluvených hodin (přitom nejhorší známka byla ve výsledku vždy 3 a omluvenky jsem nosila poctivě). Škola ve mně tedy zanechala spíš nepříjemné pocity a v životě si přijdu nepoužitelná, protože mi ve spoustě věcí chybí praxe a teorii už jsem dávno zapomněla. Máte to taky tak?

Paulo Coelho - Alchymista

Vysoká byla jiná. Mohla jsem si vybrat přednášky, které mě opravdu zajímaly. Ve finále bylo nejtěžší pokořit ty povinné. A ač mi rodiče a děda neustále kladli na srdce: "Nejdřív dodělej školu." "Vzdělání je důležité." Rozhodla jsem se splnit si svůj sen o rodině a školu jsem ve třetím ročníku, těsně před koncem přerušila. Ani jednou jsem nelitovala. Ve škole už jsem začínala usínat na vavřínech, přestalo mě po tolika letech ve školních lavicích a aulách bavit neustále pročítat knihy, psát seminárky a když mi to s bakalářkou nevyšlo tak, jak jsem si malovala, a zavřela se mi cesta, kterou jsem si vybrala a těžce vyšlapala, rozhodla jsem se úplně změnit směr. Už jsem nechtěla čekat. Život je moc krátký na to, abychom odkládali to, po čem opravdu toužíme kvůli tomu, co by se mělo! 

Je 31. srpna večer a mě se potí dlaně, i když vím, že nikam nemusím, že si ještě nějaký ten pátek můžu v klidu naplno žít ten svůj sen. Vím, že to všichni nemají stejně. Někdo touží po kariéře, jiný procestovat svět, já jsem si přála mít brzo děti a jsem takhle nejšťastnější! Jednou se tam ale vrátím. Možná neodejdu s titulem, ale aspoň to zkusím. Dokud je ta možnost, je i naděje, ne? A ať to dopadne, jak to dopadne, pak si s váma všema ťuknu! ;)