V pátek jsme se rozhodli spojit příjemné s užitečným - práci s návštěvou
pražské zoologické zahrady. Nevím, kdo z nás se těšil víc. V zoo už jsme nebyli ani nepamatuju. První zastávka byla jasná - Stellinka už měla po dlouhé cestě hlad (jak jinak!) a tak jsme doklusali k dětské tramvaji, kde Tobík pyšně točil volantem v prvním vagónu, nadšeně nám mával a Stellinka se mohla v klidu posilnit na svou první velkou objevitelskou výpravu po zoo. A pak už to bylo jedno velké nadšené přebíhání od výběhu k výběhu.
Teprve teď si uvědomuju, že jsem se zase mohla víc krotit a nevykřikovat:
"Jééé, hele, támhle jsou koníci." "A tam za rohem budou gorily!" "Honééém, koukej, to je ale velká kočka!" "Pojď, bude tam velké hřiště a pak vyjdeme nahoru na ty žirafy a slony a dolů pojedete s tatínkem touhle lanovkou, vidíš!?" Chudák kluk! Naštěstí má pro tohle moje nadšení pochopení a umí se nadchnout se mnou. A tak proběhal celou spodní část zoo včetně pavilonů křížem krážem po svých a ještě vylezl na vršek prolézačky v rezervaci Bororo, pak už jsem si dala Stellinku do Tuly (ergonomické
nosítko Tula Free-To-Grow) a tulily jsme se zbytek výletu, zatímco Tobík si cestou nahoru k žirafám, na které se nejvíce těšil, trošku dáchnul v kočárku.
Měli jsme hrozné dilema, zda ho u nich vzbudit. Nakonec ho Kamil vyndal napůl spícího z kočárku a jedna žirafa se hned vydala skoro až k nám. Chudinka malej z toho asi moc neměl, ale aspoň mu nebylo líto, že je prospal. Oklepal se rychle a ještě si užil slony a jízdu lanovkou s tátou dolů, kde prý čirou náhodou narazili na pavilon Gaviálů, kde to bylo úplně nejlepší, největší zážitek, ale vracet už se tam se mnou nebudou. :D
Musím se přiznat, že jsem toho na konci dne měla plné nejen brejle ale i kecky. Na telefonu se mi ukazovalo něco okolo 10 000 ušlých kroků (z toho dobrá polovina se Stellou v nosítku), naštěstí mě můj muž odměnil večeří, se kterou si dal opravdu záležet (ještě ulovil maso, rozdělal oheň, připravil špízy a donesl mi je až pod nos) a já jsem tak měla o povinnost méně. Před spaním jsem cítila celé tělo a spala bych jak miminko, kdyby mě to naše skutečné věčně hladové miminko co chvíli nebudilo. Byl to nádherný den!
Kdy jste naposledy byli v zoo?
My milujeme zologické zahrady. Do ostravské zoo máme pernamentky, takže tam chodíme opravdu často naposledy v srpnu. A v pražské zoo jsme byli na začátku července a jsme z ní nadšení pokaždé, když tam jsme. :)
OdpovědětVymazat