my life: Tobískovy třetí narozeniny

se kvapem blíží!
Když mě něco děsí, dělám, že to není. Většinou to pomůže. Když mě ale děsí něco, co musí nevyhnutelně nastat, nemůžu se před tím logicky skrývat donekonečna. Pravdou je, že jsem tak trošku v šoku, protože to, že budou Tobíkovi tři, mi došlo teprve nedávno. Jasně, že vím, kdy se narodil. Jasně, že vím, co je za den. Ale když jsem si najednou řekla, že: "UŽ ZA MĚSÍC!" Málem jsem z toho upadla.

16.2.2018 = za měsíc tři roky

Asi vám připadám jako blázen, ale věřím, že většina maminek mě pochopí. Miminko, které se "včera" narodilo, ta malá růžová bezbranná myšička, o kterou jsme se první půl rok v podstatě jen báli... První úsměv, první slova, první zoubek, první krůčky, první věty.. Byla to přece docela dlouhá cesta, tak proč mi teď přijde, jako by se to všechno smrsklo do pár měsíců. Je mi z toho zvláštně. Zároveň vesele, zároveň smutně. Hlavně, když si představím, že by správně měl jít do školky a já do práce. Naštěstí si ale díky Stellince ještě užijeme spoustu společného času, který jsem se rozhodla trávit s dětmi naplno! 

Je konec února a to znamená, že bych už opravdu měla vystrčit hlavu z písku a začít chystat Tobískovi nějaké to narozeninové překvapení. Letos je to jiné v tom, že už si tak trošku sám diktuje. Pamatuje si, že mu loni přinesl děda malinký malinový dort s krtečkem, a už se nezapomněl ujistit, že ho dostane i letos. Mým domácím baby friendly dortům tak asi odzvonilo. Snad budu mít šanci ještě aspoň u Stellinky. 

Co se dárků týče, mám pár představ, tak snad se mi podaří něco z toho zrealizovat. Tobík nicméně před nedávnem objevil doma nějaký starý Lego katalog a vyhlídl si Lego DUPLO vláček. Vláčky u nás zkrátka stále vedou na celé čáře. 

A pojedeme do zoo jako každý rok. To už je taková naše narozeninová tradice!