BABY BLOG: Vše o jídle a spánku

Stella byla téměř půl roku plně kojená, a ač všude čtu, že nic jako slabé mléko neexistuje, myslím si, že jsem právě ta výjimka, co potvrzuje pravidlo. Spánek měla mělký už jako novorozenec, a  tak jsme toho celkově moc nenaspaly. Situace se dost zlepšila, až když jsme začali přikrmovat. Také v tom ale samozřejmě hraje určitou roli i to, že jsme si prostě zvykly na takový náš speciální denní rytmus. Každopádně tak jako u Tobíka začala mezi šestým a devátým měsícem zabírat zlatá kombinace - po páté odpoledne nespat, pak okolo osmé koupání, kaše, kojení (jako bonus tady chození po bytě s nosítkem nebo drandění s kočárem do Stellinčina vytuhnutí) a noční mléko, které chodím pravidelně vařit mezi 2-4 hodinou ranní. 

Stella má v sobě takový zvláštní neklid, se kterým jsme strašně dlouhou dobu obě zbytečně bojovaly, než mi jednoho dne došlo, že s tím prostě nic nenadělám a musím se tomu přizpůsobit. A tak jsem jí přestala zkoušet na desetkrát pokládat do postýlky a ukojovat jí ke spánku v posteli. Ona zkrátka potřebovala ke své neklidné povaze trošku jiný způsob uspávání. Trn z paty mi vytrhlo nosítko. Nachodila jsem s ním po bytě po večerech kilometry, ale když jsem chytla ten správný okamžik, do 5-10 minut v něm usnula a po dalších 10 minutách jsem ji mohla opatrně položit do postýlky, kde třeba hodinku, dvě vydržela sama spát. 

Z ničehonic pak ale přišel zlom a začala se mi při přendavání do postýlky budit. To už jsem ale naštěstí měla vyzkoušené, že mi přes den hned krásně usne doma v kočárku a tak jsme to začali praktikovat i večer. Tenhle rituál nám vydržel dodnes. Odpoledním dováděním, koupáním a večeří unavenou Stellu dám do kočárku a většinou ji během pár minut uvozím. Teď už měla i pár nocí, kdy v něm vydržela spát i několik hodin, když se vzbudí, předám si ji k sobě, dám ji mléko své nebo umělé (dvakrát, třikrát za noc) a spíme dál.

Do zhruba desátého měsíce mi Stellinka odmítala jíst masozeleninové příkrmy. Dodnes nevím, zda jí opravdu nechutnaly nebo byla chyba v tom, že jsem jí je mixovala úplně dohladka. Jednou jsem jí někde na cestách z nouze otevřela příkrm pro 12. měsíční děti a ona ho snědla skoro celý a bylo vyhráno. To byl další důležitý mezník, od té doby baští úplně cokoliv, jen to zkrátka nesmí být rozmixované, takže pokud i vaše dítě odmítá příkrmy, zkuste třeba jen změnit konzistenci.

Zajímavé je, že jogurty a kaše má ráda, ale rozmixovanou zeleninu ne. Nějak před dovršením toho půl roku jsme ji začali přikrmovat rýžovou kaší. S Tobíkem jsem začínala mrkvičkou a pak jsem měla i nepodloženou teorii, že Stella možná nechce zeleninu, protože jako první ochutnala kaši stejně tak, jako Tobík moc nemusel kaše, protože jako první dostal mrkev. Postupně jsem pak zkoušeli různé druhy kaší - s ovocem, s cereáliemi a nakonec i kaši na dobrou noc - všechny od Hami, protože to je značka, které důvěřuji od doby, kdy jsem navštívila sady v Bílém Podolí a výrobnu ovocných přesnídávek. Někdo z vás mi psal, proč kaše kupuji, když můžu jednoduše rozvařit rýži. Prý je to rychlé, jednoduché a levné. Ano, to je pravda, jenže po všech různých potravinových kauzách včetně té, že rýže v bio kvalitě obsahuje pesticidy a arsen, já raději na svých dětech nebudu šetřit ani nic pokoušet a koupím jim kaši, která je určená pro tak malá miminka, je z kvalitních surovin a její obsah je také daleko lépe kontrolovaný. Sice by mohla být méně sladká, i když obsahuje jen přirozeně se vyskytující cukry, na druhou stranu obsahuje i vitamíny a minerály, které jsou v téhle intenzivní růstové fázi dítěte (v prvním a druhém roce obzvlášť) důležité a obyčejnou rýží je dítěti nepředáte.

S kaší jsem to ze začátku trošku přehnala. Hned jsem pochopila, že Stellinka je o dost citlivější než Tobík, kterého nerozhodilo nikdy nic, nikdy ho nebolelo bříško a od malička i krásně spinkal. Měla jsem radost, že jí kaše zachutnala a lépe po ní spí, tak jsem jí asi po týdnu dopřála. Když jsem jí dala kaši dvakrát v jeden den, plakala a bylo mi jasné, že jí bolí bříško. Bylo to na ní moc. Zůstaly jsme tedy u kaše na noc - výborně u nás zafungovala zejména řada na dobrou noc (ty s modrým vrškem krabice) - a ráno měla mléko a brzy se naučila jíst bílý jogurt, do kterého jsem jí později začala přidávat ovoce. Ovoce je potřeba zavádět pomalu a postupně po malých dávkách vždy jen jeden druh a pak pozorovat, zda nenastane nějaká reakce. S Tobíkem se mi to nikdy nestalo. Naše známá ale dala dceři během prvního roku mango, aniž by to nejdříve zkusila na malém kousku, a skončily v nemocnici s ošklivou alergickou reakcí. Stella se už po porodu ukázala jako citlivější, tak jsem s ní opatrná, ale i to mango zvládla,. Teď už krásně baští i jahody, borůvky, maliny nebo hroznové víno. Nemůžu se dočkat, až si to všechno budeme moc natrhat na zahrádce. Moc fajn je kombinace rozmačkaný banán s avokádem. 
Ještě budu moc ráda, když mi napíšete vaší zkušenost, pokud neměly vaše děti v roce zoubky. Psala mi jedna maminka, že její dcera v roce odmítá jíst nemixovanou stravu, že jí doktorka nabádá, aby to zkoušely, že je důležité, aby se to dítě naučilo. První, na co jsem se zeptala, právě bylo, zda má malá zoubky a ona je v tom roce ještě neměla, což si myslím, bylo jádro problému. Máme teď ve svém okolí další maminku, jejíž holčička se kousky v jídle až dáví, protože je nedokáže dásněmi rozmělnit, takže určitě nepropadejte žádné panice, myslím, že to chce jen čas. Nebo vám všemi deseti můžu doporučit ovocné přesnídávky. Moc jsme si oblíbily zejména ovocné Hami kapsičky, které mám neustále při sobě ať už se jdeme projít na hřiště nebo jedeme na nějaký delší výlet, jsou skladné a děti tuhle svačinku milují. Asi mi potvrdíte, že je zkrátka dobré mít vždy alespoň něco malého na chuť při sobě.

A další maminka se ptala, jak jsem naučila děti pít vodu/čaj, že se jí malá neumí z žádné lahvičky napít. Tak moje děti do půl roku pili jen mléko a pak jsem jim začala dávat převařenou vodu do malé lahvičky na mléko s klasickou savičkou a oba se z toho zvládli napít dobře, jen ze začátku neměli takovou potřebu. Stella má do teď nejradši pití právě z klasické flašky. Máme takový první hrneček od MAM a ač mám jejich produkty ráda a byli jsme se vším vždy spokojení, z té se Stella prostě nenapije, taky to nějak neumí pochopit. Daleko radši už se natahuje po klasických skleničkách, když piju já nebo Tobík, ale tam hrozí, že zubama odlomí kus kraje, takže jsem neváhala a objednala jsem jí sadu babycup. Kelímek je maličký, krásně se vejde do dětských ručiček, je z netoxických materiálů, je průhledný, dítě do něj vidí, což je také důležité. V balení jsou vždy 4 kusy, tak si jeden můžete strčit rovnou do kabelky.

Myslím, že jsem snad zmínila vše podstatné. Ještě chystám pár článků na téma jídlo - nějaký konkrétní jídelníček + tipy jak takhle malým dětem stravování ozvláštnit, takže pokud byste měli nějaké dotazy, napište mi, ráda vše do článku zahrnu.