Tobísek byl poprvé na plavání s tatínkem a prý si to oba moc užili. Také byl na prvním mejdanu, který se konal u nás doma u příležitosti oslavy mých 25. narozenin. Bylo u nás pár kamarádů, hráli jsme Activity a Tobík byl ve svém živlu. Miluje společnost! Díky tomu nám ho může i kdokoliv z prarodičů hlídat, protože Tobík v mžiku zapomene na mámu a je rád, že se mu věnuje někdo jiný. A tak jsme si vyrazili s přítelem na Candrbál, odkud jsem si domů donesla kromě pár zbytečností z tomboly i prvotřídní virózu. Tu ode mě bohužel ve finále chytili úplně všichni včetně babičky, která hlídala Tobíka, když mi bylo nejhůř, a hlavně Tobísek, který se s ní pral poměrně dlouho. Teploty měl sice asi jen tři dny, ale rýma a kašel nás opavdu potrápili. Dá se tedy říct, že Tobík prodělal první opravdovou nemoc. Aspoň jsme zjistili, jak moc je statečný, protože u pana doktora na kontrole dělal krásně "ááá" a při odběru krve z prstíku na CRP ani nepípnul. Nejhorší na celé té nemoci bylo, že jsme byli opravdu dlouho jen zavření doma a pak už jsme se dost nudili. Tobík nevěděl co roupama. Jak mu opadla teplota, jen vymýšlel blbosti, aby se zabavil. A tak vytahoval věci z šuplíků a skříněk, raboval koš na odpadky, rozmotával toaleťák a začal se strašně opičit. Moc ho zaujal třeba můj kartáček na zuby, tak dostal svůj vlastní. Začal tančit. Jakmile začne hrát hudba, ať už na chodítku, na telefonu nebo v televizi začne pružit v kolínkách nebo v sedě podupává nožičkou. Ručičkama přitom máchá, jak kdyby dirigoval. Myslím, že má opravdu dobrý sluch, protože jakýkoliv zvuk se snaží napodobit a nedělá mu problém po mně zopakovat nějaké slovo, když ho dostatečně zaujme. Krásně intonuje. Dokonce se mě snaží napodobit, když mu zpívám "Mámo, táto, v komoře je myš." Zatím teda zpívá jen "Táto, táto", protože "máma" u nás momentálně nefrčí, ale i tak je to strašně kouzelné.
První únorovou neděli se u nás konal Masopust. Strašně dlouho jsme rozmýšleli, jaké si uděláme kostýmy, jenže nemoc nám všechno překazila, vlastně jsme do poslední chvíle nevěděli, jak na tom budeme a jestli se budeme moci jít aspoň podívat. Ale byli jsme a byla to paráda!
Velké úspěchy zaznamenáváme i v chození na nočník. Tobísek říká "Čííčííííčííí", je jen otázka času, kdy si to pořádně spojí a bude si o posazení na nočníček sám říkat. Když se na to hodně soustředíme, daří se nám vychytat opravdu hodně. Zkoušela jsem ho nechat i bez plínky, že ho budu v intervalech, které vypozoruji, posazovat na nočníček, ale zjistila jsem, že ještě pořád čůrá hodně často, takže se nám to zatím nepodařilo. Těším se, až bude teplo, bude venku nahatý a nebudeme to muset řešit.
Umí ukazovat, jak je veliký, posílá pusinky, hází pejskům míček a dává jim dobroty, jen o piškotách už ví, jak moc jsou dobré, a tak se o ně dělí nerad. Rád se s námi honí po čtyřech, schovává se a dělá "bububu". Rád se nechává vozit po bytě v Tatře. Umí si přistrčit krabici nebo přistavit Tatru a vylézt po ní na stůl, na gauč nebo kam zrovna potřebuje. Čím dál tím častěji se pouští a stojí sám bez opory.
Hodně obsáhlý deník miminka, Tobík je moc šikovný a dělá pokroky fakt obrovské. Za chvíli bude už pěkně povídat a bude ještě větší zábava :D
OdpovědětVymazat