přečteno: Hana, Dcera války, Za sny, Grindelwaldovy zločiny a Kvítka v bytě

Jsem na sebe pyšná! Dmu se pýchou! Dneska budu trošku otravná a nepříjemná, protože vám budu několikrát zdůrazňovat, že jsem za březen přečetla ČTYŘI knihy plus jednu, která už mě ale po první kapitole nabádala, ať nepokračuji dál. Přináším vám tedy krátké nahlédnutí do knih Dcera války, Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny, Hana, Za sny a Kvítka v bytě.

Začnu kvítky, protože já jsem sice velice snaživá, ale chcípne mi i kaktus. Občas mám pocit, že se proti mě spikla celá širá flóra, pak ji za to nesnáším, urazím se a za pár týdnů můžu ty své zaschlé nešťastníky vyhodit. Brzy nás ale čeká stěhování a v novém bych chtěla mít i trošku té zelené. Intuice mi řekla, že tahle knížka by mohla být to pravé. A moje intuice mě málokdy zklame!

Knihu Kvítka v bytě vytvořily dvě ženy - sestřenice - Veronika Ježková a Nikol Francová, které už vypiplaly kvítek stovky. Dokonce přišly s nápadem "kvítkové pohotovosti a nemocnice". Tyhle holky tvrdí, že pokojová kvítka rostou jen z naší lásky. Uf! Je docela drsný se dozvědět, že jsem do teď nějakému živému organismu nejspíš dávala málo lásky. Jsem ale rozhodnutá na tom zapracovat. V téhle knížce se dozvím, co je kromě milujícího srdce a otevřené náruče potřeba pro jednotlivé druhy pokojových rostlin udělat - na jakých místech jim bude dobře, které pokojovky mají rády víc vody, které nesnesou tmu a zimu... Kapitola Vybírejte kvítka podle toho, co jim můžete nabídnout mi hodně otevřela oči. 

Po první kapitole byste ale správně měli knihu na nějaký čas odložit a přemýšlet. Já jsem se po čase rozhodla pokračovat a nasávat další informace. Moc se těším, až se později ve vyšší dívčí na konci knihy naučím i jak kvítka množit nebo jak bojovat s případnými škůdci. Tuhle knihu budu z knihovničky prvních pár let vytahovat často. Za mě je to krásná kniha psaná s láskou, s jakou holky pečují i o všechna svá kvítka. Líbí se mi kvalitní zpracování i perfektní ilustrační fotografie, které nepůsobí uměle a křečovitě, jsou to skutečné záběry pokojových rostlin na místech, která obývají a kde se jim daří. Vy si tak můžete udělat dokonalou představu o tom, zda dokážete kvítkům nabídnout stejně vhodné místo i tu samou kvalitu péče. 

Knihu bych doporučila klidně i jako dárek!

První knihou, kterou jsem v březnu přečetla, je Hana. Na Hanu jsem všude četla samou chválu a musím říct, že mě pohltila a musela jsem číst, dokud jsem nebyla na konci a pak jsem v sobě ještě dlouho nechávala tenhle silný příběh doznívat. 

Pro mě to bylo první setkání s Alenou Mornštajnovou a hned musím před touhle českou spisovatelkou smeknout klobouk. Příběh je dokonale promyšlený, trochu ponurý, napínavý, ale zároveň velmi poutavý a čtivý. Děj se odehrává ve 20. století před, během i po druhé světové válce. Nejdříve sledujeme netradiční a velmi spletitý příběh jedné rodiny očima Miry, mladé dívky, které nešťastná náhoda zachrání život. Osud si s ní pohraje a nakonec se ocitá u své jediné žijící příbuzné - tety Hany. Hana Miru děsí, je to nemluvná, sešlá, asociální žena, kterou nemá nikdo rád. Poté ale dostáváme možnost dozvědět se zbytek příběhu právě z Hanina pohledu. Postupně do sebe vše až děsivě zapadá, najednou vám začne vše dávat smysl. Začnete chápat, proč je Hana taková, jaká je. Hana totiž nemá lehký život, provází jí smůla a prakticky každé její rozhodnutí (byť jsou za ním jen ty nejlepší úmysly) končí katastrofou. Nechci děj úplně prozrazovat, abych vás nepřipravila o zážitek ze čtení. Tuhle knihu vám můžu rozhodně vřele doporučit! 

Jak jsem psala výše, dlouho ve mně doznívala, protože jsem se tak trošku uměla do Hany vžít. Nejsem sice takový smolař, ale jsem zvyklá, že mě celý život okolí vnímá spíš negativně. Ač se to nezdá, jsem vlastně introvert. To, že píšu blog, natáčím videa, je nějakým mým způsobem překračování vlastního stínu, ale také vás vždycky pustím jen tam, kam sama chci. Zbytek času trávím ráda sama nebo sama s dětmi. Mám ráda svůj klid, řád, svoje jistoty. Nedělá mi dobře, když někdo mění plány nebo mě nedej bože do něčeho tlačí, panikařím, vtahuju se do sebe, stavím si zdi a mizím ostatním a tak trochu i sama sobě. Jistým způsobem jsem se do Hany tedy uměla vžít, pochopit její pocity i jednání. Dalo mi pak trošku práci, se se závěrem knihy poprat. Taky vždycky totiž budu takový ten podivín, "co nemá rád lidi", i když to tak úplně není pravda. 

Dlouho jsem si chtěla přečíst knihu, která by se zaobírala problematikou občanské války v Jugoslávii. Kniha Dcera války se asi nestane úplně bestsellerem, ale zaujala mě hlavně proto, že autorka má chorvatské kořeny. První část knihy se odehrává v Záhřebu. Atmosféra ve městě i celé zemi houstne, schyluje se k boji. Hlavní hrdinkou příběhu je malá školačka Ana, která bydlí s rodinou v jednom ze záhřebských bytových domů. Je to malá holka, co chodí do školy a ve volném čase ráda jezdí na kole a hraje s klukama fotbal. Jejich situace není dvakrát růžová, protože Anina mladší sestřička Rahela je vážně nemocná. O to hůř se pak rodina vyrovnává s příchodem války. Na pozadí válečného konfliktu se odehrává silný příběh přátelství mezi Anou a jejím kamarádem, který z mého pohledu tak trochu přehlušil to daleko důležitější poselství knihy. V druhé části se s dospělou Anou setkáváme v New Yorku, kde se pomalu ale jistě rozhodne popasovat s děsivými vzpomínkami na dětství. Odjíždí zpět do Záhřebu a podniká strastiplnou cestu do minulosti a hlavně do nitra své duše. Asi nejvíc zarážející je, že vše, co je v knize popisováno se odehrálo jen kousek od nás v době poměrně nedávné. Je to varovně zdvižený prst.

Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny je původní scénář ke stejnojmennému filmu, který měl v kinech premiéru na podzim loňského roku. Je to druhý díl, který plynule navazuje na ten první - Fantastická zvířata a kde je najít. Nám v kinech film nakonec unikl a jsem moc ráda, že jsem s jeho zhlédnutím počkala až po přečtení knihy. Tady ovšem platí, že film je stejně skvělý jako kniha! Tím, že se jedná o scénář, je text velmi řídký, takže jsem knihu měla přečtenou za dva večery po tom, co usnuly děti a před tím, než jsem vytuhla já. Pokud máte rádi cokoliv, co byť jen vzdáleně souvisí s Harrym Potterem a milujete jedinečný styl J.K. Rowling, rozhodně si tuhle nádhernou knihu pořiďte do sbírky. Taky jsem se teprve nyní dozvěděla, že by dílů mělo být celkem pět, takže se máme ještě na co těšit! Je to totiž opět geniálně promyšlený příběh z kouzelnického světa, kde zlo nikdy nespí, okořeněný nádhernými fantastickými bytostmi. 

Ve filmu ztvárňuje hlavní roli Mloka Scamandera Eddie Redmayne, který má neuvěřitelný talent. Propadla jsem kouzlu jeho Dánské dívky a po výkonu v Teorii všeho, za který dostal Oscara, ho považuji za nejlepšího herce součastnosti. (Dánská dívka je sice novější film než Teorie všeho, já jsem je ale viděla v opačném pořadí!) A o další novince z HP světa vám napíšu příští měsíc.

Kniha Za sny si ke mně našla cestu díky Instagramu. Zkrátka na mě vykouklo pár příspěvků a já měla pocit, že si jí musím přečíst taky. No, co si budeme povídat, ne vždycky je Instagram ten nejlepší rádce. Tahle knížka pro mě byla taková roztomilá oddychovka. Snaží se o dramatickou zápletku, která mi ale v porovnání s mistrovskou Hanou přišla trošku úsměvná. Nicméně četla se hezky, děj svižně ubíhal, nebylo tam žádné vyloženě hluché místo a pokud sháníte takovou hodně odpočinkovou, romantickou knížku třeba na letní dovolenou, tohle by mohlo fungovat. Kniha vypráví příběh úspěšného workoholika Maxe, který si díky Marle, na kterou náhodně narazí jednoho večera v baru, uvědomí, že svůj život vlastně vůbec nežije. Nechá se strhnout a ve chvíli, kdy se kvůli ní rozhodne opustit všechny jistoty, ona před ním začne utíkat a z neznámého důvodu ho opakovaně odmítá. Po pravdě mě s tím pak už trošku štvala. Max je ale poblázněný a ochotný pro tuhle dívku riskovat i život, postupně odhaluje Marlino tajemství. Podaří se mu prolomit zdi, které si kolem sebe Marla staví? Co myslíte?

Která z knih vás zaujala nejvíce?