Bylo to docela zajímavé, protože jsem ten den ráno na instagramu zahlédla příspěvek Terezy Veselé o tom, jak Lola napsala první letošní dopis Ježíškovi. Vážně? Ani ne v půlce srpna? Prolétlo mi hlavou s tím, že jsem si myslela, že nás se to nebude ještě tak dva měsíce vůbec týkat. Vzápětí jsem si ale vzpomněla na to, jak mi ještě před stěhováním Tobík podal do ruky tužku a papír, abychom společně napsali jeho přání. "Milý Ježíšku, přeji si velké hasičské auto na ovládání. A tady maminko napiš, co si přeješ Ty." Byl květen a já jsem si stejně jako loni říkala, že není možné, aby mu to přání vydrželo až do prosince. O to víc mě překvapilo, když ten samý srpnový den odpoledne přišel a zeptal se: "Maminko, kdy budou Vánoce?" "Tobí, ty budou až za dlouho. Proč?" "No víš, já bych si přál to velký hasičský auto..." Ten kluk je v tomhle neskutečnej!
A tak jsem začala přemýšlet nad Vánocema. V srpnu.
