přečteno: Měli jsme štěstí / Georgia Hunterová

Ano, ano. Opět příběh odehrávající se za 2. světové války. Posledních pár let je to mé oblíbené, a jak se ukazuje téměř nevyčerpatelné, téma. Kniha Měli jsme štěstí je v mnoha ohledech jedinečná. Je v ní několik příběhových linek. Pojednává o velké polské židovské rodině, která si v průběhu válečných let prošla vším možným a snad i nemožným, aby se na konci opět všichni šťastně shledali.

 

Kurcovi měli obrovské štěstí. Na začátku války se jejich cesty rozdělili a byli až neuvěřitelně spletité a náročné. Celou tu dlouhou dobu všichni v podstatě balancovali nad propastí. Někteří unikli smrti opravdu jen o vlásek. Silný příběh starých rodičů, jejich dětí a vnoučat vás vtáhne a nepustí, vyždíme z vás spoustu emocí od strachu, přes vztek, údiv, beznaděj, až po radost a slzy dojetí.
Jedinečnost knihy tkví zejména v tom, že celý příběh poskládala a sepsala přímá příbuzná hlavních hrdinů příběhu. Georgia se ve svých patnácti letech dozvěděla, že její rodina přežila holocaust a začala pátrat po detailech. Na spoustě míst vám doslova vezme dech vědomí, že se nejedná o smyšlený příběh. Vše je tak dokonale vykreslené, až z toho mrazí, postavy jsou propracované, je znát, že autorka čerpá i ze svého osobního vztahu s některými z hrdinů příběhu, který příjemně ubíhá a graduje. Stejně jako autorce pak i čtenáři hluboce záleží na každé jednotlivé postavě.
Nebude vám lhostejné utrpení starých rodičů a příkoří, které si zažívají v okupované rodné Radomi a následně v židovském ghettu, osud jejich syna Addyho, kterému se nepodařilo dostat se včas z Francie zpět k rodině a tak vymýšlí způsob, jak sobě i ostaním zajistit bezpečí, až se mu podaří krkolomně emigrovat do Jižní Ameriky, a dcery Mily, mladé matky, která zůstala sama se svou maličkou holčičkou a dennodenně bojuje o její křehký život, ani osudy mladých, zamilovaných partnerských dvojic. Bella a Jakob se snaží přežít ve Varšavě situaci navzdory, zatímco Halina a Adam jsou členy podzemního hnutí a úspěšně padělají doklady, dokonce se jim i daří zajistit si tak relativní bezpečí. To Herta a Genek se vlivem nešťatného rozhodnutí ocitnou až v pracovním lágru na Sibiři, kde se jim v této nehostinné krajině má navíc brzy narodit děťátko. Je naprosto fascinující, jak celý příběh drží pohromadě naprostá, bezpodmínečná láska k rodině a všem jejím členům. Vždy a všude zkrátka platí, že rodina je nadevše a láska i hory přenáší. To poselství je tak zásadní, že si tuhle knihu musíte přečíst!