První hory, první sníh, první Vánoce, první Silvestr a nový rok plný dalších zajímavých dobrodružství před námi..
Ještě před Vánoci jsme vyrazili na prodloužený víkend na hory. TADY se můžete podívat, jak jsme si to užili.
Štědrý den jsme strávili v rodinném kruhu. Dopoledne jsme si s Tobískem hráli, vařila jsem pro něj "bramborový salát". Po poledni jsme vyrazili na Rybovu mši vánoční, kde jsme potkali spoustu sousedů a známých. Pak jsem pomáhala mamince s večeří, zatímco pánové šli na procházku. Večer jsme zasedli k jednomu stolu - my, moji i přítelovi rodiče a brácha. Po večeři si šel Tobík zdřímnout a Ježíšek měl tak čas v klidu nachystat stromeček a dárečky. Pokud vás zajímá Tobískova reakce podívejte se na naše vánoční video, kde jsme vám i ukázali, co jsme od Ježíška dostali. Druhý den se Tobískovi podařilo shodit stromek. :)
Od Vánoc jsme do Tobíkova jídelníčku zařadili více ryby. Ve velkém článku o příkrmech se můžete dočíst, co všechno už ochutnal, a třeba se i inspirovat.
V devíti a půl měsících se také poprvé pustil a stál chvíli bez držení. Myslela jsem, že je to znamení, že se brzo rozeběhne, ale dává si načas. Konečně se taky pořádně rozpovídal a nejkrásnější byla a jsou rána, když stojí v postýlce a něco nám vypráví. Úspěchy slavíme i na nočníčku! A nebyl by to kluk, kdyby nezačal taky pořádně lumpačit. Stále dokola, naprosto neúnavně otevírá šuplíky a vyndavá z nich věci. Na co došáhne, to shodí. Nic mu neunikne! Rád leze do sprchového koutu a vymotává toaletní papír. Asi dvakrát jsem mu ukázala, jak má slézat z postele a krásně to od té doby zvládá sám. Naučil se pískat na píšťalku. A stihla nás i první rýma. I když jsem si to moc neuměla představit a bylo mi to proti srsti, nakonec nám nezbylo nic jiného než odstávat vysavačem. Je to jediný způsob, jak mu opravdu pořádně ulevit, jinak by, chudinka, nemohl vůbec spát.
Na začátku ledna nasněžilo a poprvé jsme bobovali na zahradě. Vytáhli jsme dokonce i sáňky a jedno odpoledne jsme se svezli na kopci. Druhý lednový víkend jsme vyrazili podruhé na hory. Tentokrát do Hojsovy Stráže. Konečně jsme si užili i sníh! První noc v cizím prostředí je vždycky trošku náročnější, ale snažíme se ho na cestování zvykat od malička. Doma spí ve své postýlce, ale na cestách je rád s námi.
Na desetiměsíční kontrole Tobík vážil 8280g a měřil 72cm.
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatMoc hezký článek. Tobík už je veliký a za chvíli se rozuteče :) Ráda se inspiruji vašema tipama a jeden z nich je zrovna když koukám na fotku Tobíska, museli jsme objednat od Crowler-shop kuklu. Malá má alergii nebo atopický ekzém, snažíme se na to přijít a na radu lékařky vyhodily mléko a dostaly 3 mastičky, takže od včera chodíme ven s kuklou a je moc fajn :) Pyžamko má funkční od Moira.cz Těším se na další deník a na Tobískův rok :))
OdpovědětVymazatJinak rýma je prevít a taký nás postihla a odsávačka na vysavač je bezkonkurenční, malé hned uleví. At jste brzy zdraví :)
Holky a nechaji se vase deti bez revu odsat? Protože moje slečna ma rymu a jak ji odsavam casteji, tak se ji to velmi znelíbilo a uz je téměř nemozne ji poradne ten nosik odsat, jak porad mele hlavou z jedne strany na druhou sotva zapnu vysavac :-(
OdpovědětVymazatJani, to je krásný, že se inspirujete! Přeju, ať je malá brzy fit a děkuju za krásný komentář :)
OdpovědětVymazatbien: Tobík, když měl tu rýmu okolo 9,5 měsíce v klidu seděl a nechal si to odsát jako nic. V 10,5 měsíci jsme měli virózu a to už byl boj. Najednou se začal vysavače bát, bylo mu to nepříjemné, odvracel hlavu a strkal si ruce do obličeje. Nejdřív jsme ho u toho drželi oba- přítel ho držel, já odsávala -, pak jsem to zvládala i sama (jednou rukou jsem držela oba jeho rukávy, aby si nestrkal ruce do obličeje, tím si dítě i krásně nakloníš k sobě, nemá kam pak uhybat). Jak jsme odsávali poměrně často, pochopil, že se mu pak strašně uleví, docela si zvykl a pak už mu to tak nevadilo.
Ohledně téodsávačky, přítel to také viděl drasticky s tim, že bude držet hlavu a já odsávat, ale zkusila jsem to trochu jinak. Malé jsem vysvětlila co jdeme dělat, uklidnila, zapnula vysavačč a říkala at se nebojí. Držela hlavu a nechala si odsát uplně v pohodě. Pak jsem ji pochválila a zatleskala. Pokračujeme stále úspěšně, zatim, tak jsem ráda. U nás se osvědčilo být sama v sobě v klidu a vše s citem vysvětlit. Je normální, že dítě vycítí nervozitu a neznámo a pak pláče :(
OdpovědětVymazatJana: Ano, přesně tak jsme fungovali někdy mezi tím devátým a desátým měsícem. Pak jsme dlouho odsávat nepotřebovali a výsledkem bylo, že už si to vysvětlit nenechal. A jediná možnost byla ho držet a odsávat, protože vleže by nemohl, chudák, vůbec dýchat. Jak jsme to dělali pravidelně, tak se to zlepšilo, jak jsem psala výše. Teď ho vysavač strašně baví, ale těžko říct, jak by reagoval, kdyby zas došlo na odsávání.. :/
OdpovědětVymazat