Minulý pátek jsme si udělali výlet na nedaleké rybníčky. Ze zamrzlé řeky jsem ještě měla respekt. Musela jsem v sobě nejdříve překonat děsivou představu, že mi z ničeho nic dítě zmizí pod led. Mateřství a hlavně mateřská láska mi holt do cesty občas staví překážky, které si člověk, dokud není rodič, vůbec neuvědomí. Máte to taky tak?
S otevřenou náručí nás vítalo krásné, tiché, pohádkové, ojíněné zimní království. Chodila jsem po zamrzlé vodě jako ve snách. Takovou zimu jsem si moc přála a pomalu už jsme ani nedoufali, že přijde. Kamil po dvou letech nazul brusle (trošku jsem záviděla, ale nebudu nic riskovat). Brusle "kačenky" jsme zkusili nazout i Tobískovi (ochotně nám je půjčila spoluklouzající se rodinka). Kupodivu neprotestoval a vydržel v nich asi deset minut, což mi napoprvé přišlo jako velký úspěch. Holt v sobě ten bruslařský talent po mamince nezapře! :D A tak jsme mu hned objednali jeho vlastní. Bohužel nemáme fotku, protože já jsem teď se svým prehistorickým přístrojem o funkci fotoaparátu ochuzená a Kamil si svůj zapomněl doma. Příště! ;)
O víkendu jsme pak "dali" i tu řeku. Je to nádhera! Jenom doufám, že takové mrazy přijdou i příští rok a budu si taky moc pořádně zabruslit. Ježdění dokola v hale mě totiž tak moc nebere.
Co vy a bruslení? Bruslíte? A vaše děti? Kdy jste jim poprvé nazuli brusle?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji ♥