Čtenářská výzva 2017 / Přečteno za leden

Měla jsem docela našlápnuto, ale nakonec se není zas tak moc čím chlubit. Objevila se ve mně stará dřímající touha začít zase něco tvořit, tak jsem zkrotila elektrický šicí stroj a po večerech (rozuměj většinu volného času), když kluci už spí, se věnuji hlavně šití. Do Čtenářské výzvy 2017 si tedy za leden zapisuji dva tituly: Deníček moderního páru aneb Ženy jsou z Venuše a muži jsou debil a Sběratel mušlí.

Deníček moderního páru aneb Ženy jsou z Venuše a muži jsou debil (Dominik Landsman, Zuzana Hubeňáková)

Deníček moderního fotra jsem nečetla. Chtěla jsem, ale po přečtení této knihy tuším, že by to asi úplně nebyl můj šálek kávy. I když... Zkrátka jsem měla od knihy nějaká očekávání. A to byla chyba! Sleduji Deníček moderního fotra na facebooku a mnohokrát jsem se dost pobavila. Myslela jsem tedy, že knížka bude vtipná oddechovka, při které nahlédnu do tajů partnerského vztahu a třeba se i při/poučím. Kniha je psaná dvěma autory, kteří se střídají po kapitolách, ve kterých vypráví příběh páru - každý ze svého pohledu. Největší problém vidím v tom, že autoři ve skutečnosti pár netvoří a tak se z místy vtipného líčení každodenního života muže a ženy postupně stává za vlasy přitažená, až trapná improvizace. Musím podotknout, že mužská část je lepší. Autorka se snaží svého kolegu dohnat, ne-li předehnat ve vtipnosti, a často místy ve vyprávění přehání tolik, že ve finále už to vlastně ani vtipné není. Nevím, nakonec jsem byla z knihy poměrně otrávená, ze čtení jsem si neodnesla vůbec nic, nijak výrazně mě nepobavila a druhou půlku jsem dočetla v podstatě ze slušnosti (hlavně vůči člověku, který mi ji daroval).
Asi teď prostě nejsem na takovéhle tipy knih naladěná. Když už si zkrátka najdu čas na čtení, dám přednost něčemu výživnějšímu.

Sběratel mušlí (Anthony Doerr)

Na téhle knížce jsem si spravila chuť se vším všudy! Od autora už jsem měla loni vyhlídnutou knihu Jsou světla, která nevidíme, ale kvůli nedostatku času a chuti na čtení jsem si ji nakonec nepořídila. Teď si hodlám pořídit jeho knihy všechny. Je to kouzelník! 

Sběratel mušlí je kniha povídek. Když jsem dočítala tu první, nemohla jsem se smířit s tím, že končí. Že ten poutavý, dojemný příběh, jehož jsem se cítila být součástí od prvního slova, nezaplní celou knihu a nevyždíme ze mě ještě o něco víc emocí, nevzbudí více pocitů, ještě o něco víc nepoškádlí mysl. Pak jsem rozečetla druhou a ve chvíli, kdy mě pohltila úplně stejně jako ta první, jsem věděla, že jsem našla, co jsem hledala. Takovou literaturu na kila, prosím! Každý příběh v knize je jiný, každý se odehrává v jiném koutě světa, každý je ale hluboký, plný napětí a naděje. Čtenáře lapí a nepustí. A i když by se některé konce mohly zdát otevřené, nesou v sobě jasné poselství - pro každého z nás trošku jiné, záleží, co probudí právě ve vás. Občas jsem žasla, občas se mi chtělo plakat dojetím, občas mi bylo úzko a často jsem pocítila naději. Prožila jsem si všechno a bude mi z toho čtení krásně po duši ještě hodně dlouho. Časem tu knihu otevřu znovu a jsem zvědavá, jaké pocity ve mně vyvolá tentokrát.

A co jste v lednu přečetli vy?

PS.: Pokud vás zajímá, co právě čtu, dozvíte se to na mém profilu na webu databazeknih.cz nebo na instagramu pod hashtagem #mujfialovysvetcte.