Dlouho jsme se neozvali, neboť jsme měli opravdu nabitý program. Ono nacpat celou čtyřčlennou rodinu včetně domácnosti do pár krabic a následně vše do garsonky o pár metrech čtverečních není úplně procházka růžovým sadem. Chvílema to byly docela nervy, mimořádně jsem ale já byla ze všech nejklidnější a nejstabilnější, až do chvíle, kdy jsem se navztekala a následně hodila tygra na schodech se Stellou v náručí. Mateřský pud i instinkt zafungoval dokonale. Stella se jen lekla, za to já si narazila koleno, odřela a narazila ruce, jak jsem jí je v letu v rychlosti nacpala pod hlavu, a celý jeden den jsem prokulhala a prosakrovala. Tahle lekce mi bohatě stačila.
V garsonce nebydlíme ještě ani týden, ale už mám potřebu vám pár informací shrnout. Je to intimní, hodně intimní. Já s intimitou nemám problém, ale když se veškerý život celé rodiny odehrává v jedné místnosti na pár metrech, je to docela zajímavá zkušenost.
Také jsem se hodně bála, že se sem prostě neposkládáme. A hele, jde to. Tobík sice spí ve Stellinčině dětské postýlce, kde madam odmítá být, ale spí se mu tam prý dobře. My se zase ve třech těsníme na nezvykle úzké manželské posteli, ale řekla bych, že paradoxně spíme lépe, než dřív. Stelle to mačkání a bytí u všeho strašně vyhovuje. A spokojené dítě = spokojená máma a naopak.
Nebudu vám lhát, jedna místnost navíc by byla příjemným kompromisem, ale dá se to zvládnout. Jde nám to celé vlastně dost k duhu, protože se nám nechce být v garsonce, Stella tu akorát roztahává věci, které už nemám kam nacpat nebo leze do sprchy a je věčně celá mokrá, takže někdy už i snídáme venku a pak na zahradě nebo někde na procházkách trávíme celý den. Počasí nám zatím přálo, i když nějaký ten déšť by byl třeba, to uznávám, ale moc se mi to teď nehodí. Děti jsou věčně ušmudlané, opálené a šťastné. Tobík večer hned odpadne a Stellinka ho kupodivu ani neruší. Chodí spát později se mnou a nějak to zatím funguje.
Nemáme televizi a internet je pomalý, což mi kupodivu vůbec nevadí, jen se mi kupí resty, což mě začíná trošku znervózňovat. Už ale vím, že bych dokázala v pohodě existovat i bez připojení. Připadám si tak trošku jako na dovolené a tak se tu snažím i odpočívat a hlavně si to užít. Je fajn, že nemusím tolik uklízet, vyluxováno tu mám za deset minut.
Další kapitola je vaření. K dispozici tu mám dvě polotýnky a skříňku 80cm širokou, na které se má celý ten koncert odehrát. Školí mě to pěkně. Začínám být navzdory své povaze i docela organizovaná. Naše děti jedí pořád, takže neustále bojuji s místem a organizací věcí v kuchyni. Nutně tam potřebujeme mít stabilně spoustu nezbytností a zároveň potřebuji i volný prostor pro krájení, mazání, míchání, nandavání. Hodně grilujeme, je to docela dobrý kompromis. A pak dělám taková ta rychlá osvědčená jídla - těstoviny na tisíc způsobů, rýži, palačinky... Ještě že je léto a tak jíme hodně ovoce a zeleniny, jenže se nám toho zas nevejde moc do ledničky...
No ještě tu nějaký ten pátek pobudeme, tak jsem sama zvědavá, jak se to vyvrbí a jestli z toho budu mít i na konci stejně pozitivní pocity. A komu bysme mezitím chyběli, nechť si přečte rozhovor pro premamicky.eu.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji ♥