na cestách: 1200km aneb s dětmi na dovolenou autem

CESTOVNÍ DENÍK
 neděle 27.5.2018

• 8:45; odjezd z domova

Šla jsem s dětmi schválně spát pozdě (skoro o půlnoci), takže téměř celou 300km cestu přes ČR prospaly. Jeli jsme po D1 přes Brno do Mikulova.

• 11:45 - 12:10; zastávka na benzince v Mikulově

Na hranicích s Rakouskem jsme si všichni rádi protáhli nohy a dali jsme si něco na zub. Babička nám na cestu usmažila řízky.

Dle očekávání nastala ta delší a krušnější část cesty a já začala tahat všechna možná esa z rukávů - CD s písničkami, jídlo, bonbóny, hračky a nakonec jsme Tobíkovi pustili pohádku na tabletu, zatímco Stellu jsem se snažila zabavit hračkami a knížkami, ale fungovalo to čím dál méně a vykroucená ruka (seděla jsem stále ještě vepředu a Stella vzadu ve vajíčku proti směru jízdy) mě bolela čím dál více...

• 14:00; zastávka Rakousko 

Pipibox pro otrlé - my šli radši čůrat za křoví :D

Zastavili jsme a zjistili, že je pokakaná. Přebalila jsem ji, nasvačili jsme se a pokračovali jsme dál. Přesedla jsem si dozadu mezi děti, abych je dokázala lépe zabavit - málo místa není to tu žádný med, ale neřvou. Začíná to být dlouhé, jsme v půlce cesty. Navigace hlásí 600km a 6,5hod do cíle.

• 15:00; přejeli jsme hranice se Slovinskem 

Stella usíná a já si můžu na chvíli odpočinout. Tobík má ale neustále nějaké požadavky, nudí se, má hlad, znovu mu pouštím pohádku.

• 15:30; přejeli jsme hranice mezi Slovinskem a Chorvatskem

Naštěstí nejsou nikde žádné kolony, silnice je volná, cesta odsýpá. Nejradši bych tu už někde zastavila a přespala, ale Kamil chce dojet až do konce. Jedeme, dokud máme benzín a Stella spí.

• 17:00; zastávka v Chorvatsku  

Došel benzín a Stella je po hodině a půl vzhůru, je potřeba zastavit. Měli jsme štěstí na benzinku s hřišťátkem, kde se děti proběhli a pohráli si.

Máme před sebou poslední úsek cesty, posloucháme audiopohádku Tři veteráni, hádáme Jaké zvíře si myslím? a vyhlížíme moře.

• 18:30; v autě

"Kde už je to moře?" po 150té. Mezitím se mi Stella stále sápe do výstřihu, ale pít nechce, jsem poškrábaná a přestává se mi to líbit.

• 18:40; v autě

 Posloucháme audio Hurvínka, Tobík usíná, se Stellou si prohlížíme knížky.

Gerda Příběh velryby - jedna z nejkrásnějších dětských knih, která vás chytne za srdce ♥

Kniha je plná nádherných ilustrací

Pusinky pro velkého zlého vlka - nejroztomilejší knížka pro malé i větší děti, s vlkem je vážně legrace ;)

• 19:40; v autě

Tobík se budí a ukazujeme mu moře. Když stále jedeme, je na něm vidět, že přemýšlí a je trošku zmatený. A pak s obavou říká: "Já ještě nechci jet od toho moře domů!" 

• 20:00; v autě

Stella usíná po pusinkové terapii, zbývá nám asi hodina a půl cesty. Tobík kouká na pohádku a já konečně začínám mít pocit, že to skutečně zvládneme a padá ze mě celodenní napětí.

• 21:20; příjezd do Živogošće 

Živogošće - malé kouzelné rybářské městečko mezi mořem a pohořím Biokovo, díky čemuž je tu extrazdravý vzduch!

Jsme v cíli a rovnou jedeme na večeři do jedné z místních restaurací. Řízky došly. Všichni se potřebujeme protáhnout, najíst a trošku se vzpamatovat po cestě, než začneme vynášet věci z auta a řešit ostatní popříjezdové věci. Jsme mile překvapeni, jak se tu za ty dva roky, co jsme tu byli naposled, zvedla kvalita služeb. Přivítání je to tedy milé! Děti zkouší moře, házejí oblázky, koupají si nohy a už se nemůžeme dočkat, až si ráno půjdeme hrát na pláž. Tobík by chtěl nejraději vše hned, ale nakonec se nám vše podaří do půlnoci vyřešit a usnout. Spíme všichni v jedné posteli namačkaní jeden na druhého a nejvíc spokojení, že se máme!