my life: Dovolená s dětmi

Jedno dítě žádné dítě! Tuhle frázi jsem jako prvorodička nesnášela. Přišlo mi, jako by moje role byla méněcenná. Měla sice jen jedno dítě, ale změna to pro mě byla obrovská! Zpětně bych řekla (a potvrdily mi to i kamarádky), že první dítě a ztráta takové té svobody ve smyslu, že před ním zkrátka myslíte jen na sebe a své potřeby, čas si organizujete podle sebe, chodíte si kdy chcete, kam chcete apod., je daleko těžší než příchod druhého dítěte, které už v podstatě nastupuje do rozjetého vlaku, vše je pro vás snazší a tak nějak přirozené, protože už zkrátka víte. Jenže pak jsou chvíle, kdy pochopíte, proč se TA VĚTA donekonečna omílá a dáte jí ač neradi zapravdu. Přizpůsobit každodenní život jednomu človíčkovi je zkrátka daleko snazší, než se snažit zkoordinovat sebe a další dva malé lidi s naprosto odlišnými potřebami tak, aby se ve stejnou chvíli spokojeně vezli na stejné vlně. A u cestování to platí dvojnásob. Obzvlášť když druhé z dětí je ještě živější a nepřizpůsobivější než to první. O tom, jak jsme přežili třinácti hodinovou cestu přes den autem s dětmi do Chorvatska, už víte, ale jak jsme se měli tam?

Moře na dotek - Apartmány Galeb

Ubytovaní jsme byli v Apartmánech Galeb v malém a klidném rybářském městečku Živogošće na jihu Makarské riviéry. Je to tak trochu kouzelné místo, protože i lidé, co zcestovali kus světa, se rádi vracejí právě tam - pro ten klid, pro to čisté moře, pro ten - díky horám za hlavou - ozdravný vzduch, pro tu atmosféru... Ani my jsme tam nebyli poprvé a doufám, že ani naposled. Přesto to byla trošku cesta do neznáma, protože se dvěma dětmi poznáte i známá místa úplně z jiné perspektivy.

Byla to trošku zvláštní představa - jen my dva a dvě děti (dva na dva), daleko od domova na poměrně dlouhou dobu (tři týdny). Zvládneme to? Nebudeme toho (nebo spíš se) mít plný kecky? A bude nás to tak dlouho vůbec bavit? Všechny tyhle obavy se rozplynuly už v prvním týdnu, kdy jsme zjistili, že změna prostředí, zdravý vzduch a moře na nás, ale hlavně na děti neskutečně pozitivně působí. Byli daleko víc unavení, ale takovým tím příjemným způsobem (Tobík se pořád potápěl a Stella se v Chorvatsku rozchodila), každý den v poledne odpočívali, chodili poměrně brzy spát i večer, takže to byla oproti stavu doma vlastně pohoda. Voda a koupání je oba moc baví a když se děti nenudí, je to ta největší výhra. Odpočinuli jsme si od takového toho domácího stereotypu. Vše nové je ze začátku strašně bavilo. Po třech týdnech už pravda nebyl bazén na terase takový hit, ale stejně do něj každý den lezli.

Tobík si oblíbil ovocnou Kontiki.

Stella vymetla každou louži, voda v moři jí nestačila...

Každý den jsme chodili na zmrzlinu a na hřiště. A i když Kamil v Chorvatsku hodně pracoval, stále to dělal s vědomím toho, že je u moře a nebylo to pro něj tak psychicky náročné jako doma. Změna prostředí zkrátka prospěla nám všem a bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsme mohli udělat. Užili jsme si nádherné počasí, dlouhé dny u moře, teplou vodu a pláže bez turistů. Byl to tam na chvíli takový náš malý ráj na zemi!

A já konečně pořádně vyvětrala své sandálky Toms.

Někteří z vás naše dobrodružství sledovali na instagramu, kde jsme byli v době dovolené nejaktivnější. Moc vám děkujeme za všechny krásné reakce, vzkazy a za aktivitu v živých vysíláních. ♥