tip na výlet: Království železnic

Vítám vás u prvního květnového článku! Jarní počasí nám i letos dopřává hodně sluníčka a krásných dnů, které můžeme s dětmi celé trávit venku na hřišti nebo na výletech do přírody. V posledních dnech je ale celkem deštivo, což s radostí vítáme. Stejně nás to od procházek neodradí (při té poslední našla Stella asi sto šneků a všechny mi je musela přinést ukázat). Nicméně na celodenní brouzdání v dešti nejsme úplně stavění a málokdo to asi vydrží déle než hodinku, dvě. Jsou to tedy ideální podmínky na to vyrazit do smíchovského Království železnic! 

My už jsme tam byli přesně před měsícem. Jeli jsme totiž zrovna do Prahy a Tobík ve vlaku dostal lístek se slevou na vstupenku. Bylo to takové popošťouchnutí k tomu konečně splnit dávný slib. 

První malé zklamání přišlo u pokladny, kdy jsme zjistili, že sleva, kterou jsme dostali ten den ve vlaku, už neplatí. Vstupné je totiž poměrně vysoké (vstupenka pro dospělého 260,-; dítě do 15let 160,-). Na druhou stranu jsme tam byli poprvé a vidět se má všechno. Kamarádi nám Království železnic vychválili, takže jsme samozřejmě šli na prohlídku i tak. 

Sjeli jsme po eskalátorech do podzemí (pro maminky s kočárky je za pokladnou k dispozici výtah), kde nám trošku spadla brada už jen z toho mála, co jsme měli možnost na první pohled vidět. Odložili jsme si věci do šatny. Do šatní skříňky strčíte 10,- a ty vám pak při odchodu opět vypadnou. 

V prostorách šatny je také stojan Tondy Obala (zelená popelnice) se soutěžními zážitkovými mapami. Pokud se vám podaří během prohlídky splnit všechny úkoly, dostanete na pokladně malou zelenou popelničku pro děti na hraní nebo na pastelky. Tonda Obal děti provází světem třídění a recyklace. U nás doma třídíme vše, co se dá, takže děti už spoustu věcí vědí a vnímají. Mám ale radost z jakékoliv aktivity, která děti v této věci edukuje. Moc vám doporučuji navštívit i webovou stránku, kde se dozvíte, jak správně třídit odpad, ale i to, jaké další aktivity Tonda pro děti chystá.

Stella potřebovala nutně přebalit, takže jsme se rovnou přesunuli ještě o jedno patro níž a začali jsme v podstatě od konce. Musím vyzdvihnout fakt, že jsme na toaletách objevili dětský záchod, což je moc fajn známka baby friendly prostředí.

Tobíkovi jsou čtyři roky, Stelle dva, takže ani jeden z nich absolutně neřešil, že jsme začali prohlídku od konce. Přišlo nám hloupé se z druhého podzemního podlaží vracet zpátky ke vchodu a jít podle čísel, když jsme na úplném konci. Zkrátka jsme začali dole. Tak trošku jsme přešli herničku s dřevěnou stavebnicí a výstavu starých hraček. Děti byly natěšené na vláčky. A těch jsme v Království železnic měli možnost vidět stovky! 

Chvíli nám trvalo, než jsme pochopili, že se v expozici pravidelně střídá noc a den. Taky jsme až po chvíli objevili tlačítka, kterými se daly ovládat různé prvky (semafor, tramvaj, vlak, kolotoč, cirkus, lanovka...). Dětem se krajiny plné vláčků moc líbily. Ještě ale úplně nedovedly docenit, jakou práci si s tím tvůrci dali. Pro mě bylo úplně nejúžasnější zjištění, že hledím na skutečnou českou krajinu včetně jejích dominant. Území v expozici bylo rozdělené na kraje a v každém kraji jste mohli najít typické památky, známá místa i různé průmyslové a zemědělské oblasti. Všechno navíc svítilo, blikalo, hrálo, žilo svým vlastním životem. Bylo moc sympatické, že vystavovatelé mysleli i na nejmenší a okolo modelů byly všude stupínky a taková vyvýšená prkna/lávky, po kterých se děti mohly s naším jištěním pohybovat, dobře viděly a nic jim neuniklo.

Nějak mi začalo dávat smysl, že za takový zážitek je to vstupné vlastně dost přiměřené. O patro výš je navíc umístěná skutečná tramvaj, autobus i vlak. Děti si mohou sednout na místo řidiče a vše si osahat a vyzkoušet. Myslím, že nejvíce času jsme strávili právě tam. Největší zábava bylo otevírání a zavírání dveří od tramvaje. I když poprvé se povedly Stelle zavřít a my nevěděli, kterým čudlíkem to udělala. Tobík začal trošku panikařit a natahovat, protože my byli venku a oni vevnitř, ale úplně klidná Stella během dalších pár vteřin mačkání znovu otočila tím správným čudlíkem, a bylo. 

Vedle vlaků je i velký dětský koutek, kde si děti můžou hrát a malovat. V areálu je umístěno i pár dětských automatů, ve kterých rodiče můžou rozprášit pár dalších peněz. Je pravda, že se snažili vybrat ty tématické - vrtulník, vlak, auto - ale i tak mi to přijde dost zbytečné. Zábavy bylo všude kolem habaděj. Naše děti barevné mašinky, do kterých mohly nastoupit, samozřejmě hned zaujaly. Naštěstí jim stačilo v nich jen chvíli posedět.

V horním patře expozice jsme si opět užili krásné modely vyladěné do posledního detailu. Vyfotila jsem vám jich pár na ukázku. Nechyběl cirkus, horkovzdušný balón ani hasiči. Před očima se nám krajina pomalu proměnila z letní na zimní.

Končili jsme na začátku u hradu Okoř, která se nám líbila moc. Díky tlačítku jsme si dokonce mohli zanotovat písničku Na hradě Okoři. 

V Království železnic jsme strávili dvě hodiny, což je v podstatě asi minimum, za které se dá vše poměrně v klidu s menšími dětmi projít. Rozhodně ale není problém strávit v areálu i půl dne. Pořád budete mít o zábavu postaráno. Jediné, čeho jsem si nevšimla, je nějaká možnost občerstvení. Z letáčku jsem se ale dozvěděla, že jsme ještě nějaké prostory museli minout, takže možná v areálu ta možnost je, nicméně bych na to úplně nespoléhala. My se určitě do Království železnic ještě vrátíme, až zas děti trošku povyrostou.