od malička jsem si přála psa. chvíli byl mým favoritem zlatý retrívr, pak nějaký ohař, bernský salašnický pes atd. máme sice velkou zahradu, kde by pejsek mohl být, ale s děravým plotem. (teď už spíš bez plotu :-D) když maminka přišla s nápadem, že bysme si mohli pořídit jen nějakého malého pejska do bytu, rázně jsem to zamítla, vždyť to ani není pes. postupem času mi došlo, že plot se jentak nepostaví a minipes je jediná možnost.
a přesto, že byl tatínek zásadně proti (kdo se o to bude starat...) jsme si jednoho dne přivezly Bertíčka. nebyly mu ani dva měsíce, vešel se akorát do dlaní, odmítal se chovat, vzpouzel se a chtěl prozkoumávat svět. nikdy bych nevěřila, jak silné pouto se může mezi člověkem a zvířetem vytvořit. od malička jsem měla nějaká menší zvířátka (ať už to byl křeček, králík nebo třeba jen šnek na zahradě) a všechny jsem měla moc ráda, ale Bertík zkrátka není pes, je to člen rodiny, tvoreček, po kterém se mi stýská, mám o něj strach a každý den se těším, až odemknu dveře a on mě přiběhne přivítat. on je to "něco", bez čeho si svůj život už nedokážu představit! jen se nerad fotí... :-)
Krásný pejsánek :))
OdpovědětVymazatPS: Právě se snažím rozject svůj nový blog, byla bych moc ráda kdyby si ho navštívila :).
Krásný outfit:) a ty jsi taky moc hezká, mám pocit, že tě znám od vidění:) jinak pěkný blog!
OdpovědětVymazatděkuju! :-) vážně? ze školy?
VymazatTo je havanak?;)
OdpovědětVymazatano :-)
VymazatMám taky ;) akorát bilýho ;)
Vymazat