BABY BLOG: Těhotenství - první trimestr

Už víte, že čekáme miminko, že bylo plánované a taky už znáte okolnosti toho, jak jsme vlastně zjistili, že jsem těhotná. Dneska bych se s vámi ráda podělila o to, jaký jsme měli první trimestr - tedy období od 5. týdne do 13. týdne těhotenství. Ještě bych ráda poznamenala, že těhotenství se počítá od prvního dne poslední menstruace, takže faktické stáří dítěte je o cca 2 týdny méně a do porodu se počítá 40 týdnů, tzn. 38 týdnů od početí (9 kalendářních měsíců; 10 lunárních měsíců).

V 5. týdnu je miminko velké asi jako sezamové semínko. Na ultrazvuku je vidět malý černý flíček. Máte tedy potvrzené těhotenství, ale v podstatě vás to ještě nechává dost chladnou. Bylo pro mě totiž docela těžké si to nějak pořádně uvědomit, když jsem v břiše nic necítila. A pak jsem měla strach nějak víc si to připouštět, kdyby náhodou.. Většinou, když něco chcete, jdete do obchodu a koupíte si to. Mít dítě je ale proces a tak čekáte. Největší fór ale je, že i když si nijak těhotně nepřipadáte, tělo už prochází změnami..

Dost nepříjemně mě už od začátku bolely prsa, takové pnutí, bolest na dotek, občas byl problém si i lehnout na bok, natož na břicho, a docela brzy se začaly zvětšovat. Další nepříjemností jsou pupínky - na obličeji, ve vlasech a občas i v dekoltu. Celkově jsem byla v těch prvních týdnech dost citlivá. Občas mi i vadilo, když se mě třeba přítel jen dotkl. A o té duševní přecitlivělosti radši ani nemluvit. Byla jsem nepříjemná, někdy možná i zlá, strašně věcí mi vadilo, všechno bylo špatně. Dost mě také zmáhala únava, občas jsem si prostě šla po obědě lehnout. Naštěstí se mi vyhnula obávaná ranní nevolnost! Místo toho jsem ale chytila nějakou střevní virózu, která mě trápila asi týden. Podezření padlo i na kyselinu listovou, prostě jsem ji přestala brát, protože mi její užívání opakovaně nedělalo dobře - samozřejmě po poradě s mojí lékařkou, která mě ujistila, že pokud jsem v pořádku, jím pestrou stravu a dítě je v normě, nemusím si s nějakými doplňky stravy a vitaminy lámat hlavu. Místo těhotenských chutí na vše možné a nemožné mě spíš v 5. a 6. týdnu trápilo nechutenství. V prvních týdnech mi tedy váha kolísala mezi 60,3kg přes 59,4kg, 59,7kg až na 59,1kg ve 12. týdnu, což bylo ale opět zapříčiněno nějakou ošklivou virózou, kdy jsem prozvracela jednu celou noc. A musím říct, že to jsem se o miminko dost bála!

Ultrazvuk v 7. týdnu byl naprosto dechberoucí. Miminko neměřilo ještě ani 1cm a už mu tlouklo srdíčko! Jsem moc vděčná, že jsme všechny tyhle okamžiky mohli s přítelem prožívat společně! I když pak bylo o dost těžší mít tajemství.. O to víc, když přítelovi rodiče čas od času začali básnit o vytouženém prvním vnoučátku.. Začala jsem všechny naše plány uzpůsobovat tomu, že čekáme miminko. Začali jsme plánovat, jak vymalujeme ložnici, kde budeme mít postýlku, atd. A taky jsem začala mít strašnou potřebu pořídit aspoň jednu věcičku pro miminko - nakonec jsem koupila F&F botičky, které můžete vidět na fotce. :)

Od 8. týdne jsem začala mít chutě hodně na slané - pizza je můj favorit do teď! :) Naopak sladké jsem nejedla téměř vůbec. Učila jsem se na státnice z historie, zmáhala mě únava a bolesti hlavy.

V 10. týdnu nás na ultrazvuku čekalo další obrovské překvapení. Miminko bylo z ničeho nic 2x takové (asi jako kulička hroznového vína) a už mělo malé ručičky a nožičky, kterýma mrskalo. Neuvěřitelný pokrok! A nádherný pocit! Po téhle kontrole už jsme to nevydrželi a prozradili jsme naše tajemství přítelovým rodičům. Spadl mi obrovský kámen ze srdce, že už to nemusíme tak úzkostlivě tajit, že máme, s kým tu radost sdílet a že jí měli velikou! :) O něco později jsme novinu oznámili i mým rodičům. Vždycky jsem říkala, že chci dítě brzo, takže je to nepřekvapilo a těší se společně s námi. No a postupně se to dozvěděl i zbytek rodiny a kolem 12. týdne i naši kamarádi.

Ve 12. týdnu jsme na ultrazvuku viděli naše miminko - velké už asi jako švestka, jak si cucá ručičku. Začala jsem chodit častěji na čůrat a neustále jsem si připadala přecpaně, nafoukle, i když jsem moc nejedla - nejspíš v důsledku zvětšování dělohy. I když jsem vážila o nějaké kilo méně, než na začátku těhotenství začalo už se mi v té době mírně rýsovat bříško a prsa se mi zvětšila o velikost, možná dvě (nosím hlavně sportovní podprsenky). 

První trimestr byl tedy krásný, ale zároveň docela náročný. Výkyvy nálad, únava, obavy, starosti, nějaký ten tělesný diskomfort.. Myslím, že ještě o něco náročnější to měl můj přítel, pro kterého ty moje proměny museli být opravdu hodně náhlé a nepochopitelné, protože si to zkrátka nemohl vyzkoušet na vlastní kůži, přesto vše dost trpělivě snášel, čehož si opravdu neskutečně cením! Na druhou stranu mi bylo dobře (čekala jsem to horší!!! nevolnosti a tak.. i když ty nálady..), dělala jsem všechno, na co jsem byla zvyklá, žádná extra omezení a miminko krásně rostlo a přibývalo, takže co víc si přát?