my life: Překročit svůj stín - Lanové centrum Zbiroh

Překonat strach! Překročit svůj stín! Nejenom žít, ale užívat si! Zkoušet! Trénovat! Cestovat! Pokořit! A nakonec se z toho moci radovat!

Ten pocit, kdy se vám strachy div nezastaví srdce a zároveň se vám zvedá tlak, sžírá vás úzkost a zmocňuje se vás panika. Stav těsně před omdlením, kdy si daleko víc než kdy jindy uvědomujete, že žijete a že žijete jen jednou. Umíráte strachy a zároveň vám to v koutku duše dělá dobře, protože víte, že děláte něco dobrého. Něco, co vás posune dál. Čím se stanete lepší, silnější, odolnější. Něco, kdy konečně pochopíte pravdivost motta: Co Tě nezabije, to Tě posílí! 

Vyrazili jsme si na výlet na zámek Zbiroh. Úžasné místo, krásné prostředí. S Tobískem tedy zatím na prohlídky nemůžeme, tak jsme se příjemně prošli parkem. Hlavně nás ale lákalo Lanové centrum, které se nachází přímo v zámecké zahradě. Vstupenky koupíte na pokladně v zámku - to jen abyste se případně nemuseli vracet jako my. ;)

V člověku se to zlomí zpravidla ve chvíli, kdy ví, že prostě musí. U mě byl tím největším spouštěčem porod - i když motivovaná k různým akcím jsem byla díky svému příteli, který žije sportem (a adrenalin je droga, co si budeme povídat..) a tak jsem minulou zimu poprvé stála na snowboardu a ještě před těhotenstvím pro nás pořídil obří trampolínu, na které spolu už zase řádíme. Porod mi ukázal, jak moc jsem silná, co všechno moje tělo může zvládnout. A tak jsem se rozhodla toho využít!

Tobísek se nám probudil zrovna ve chvíli, kdy jsme v postrojích prošli přípravou. Kojit v tom je docela sranda! Původní plán byl, že trasu projdeme, než se vzbudí. Nakonec tak musel přítelův brácha statečně absolvovat trasu sám a jako první, aby nám pak Tobíse dole pohlídal. Já bych nahoru sama rozhodně nešla. Tohle byla taky chvíle, kdy jsem si uvědomila, do čeho se to vlastně pouštím a začala jsem pochybovat, že to zvládnu..

Začátek byl nejhorší. Trasa vede asi 9metrů nad zemí a pohled z té výšky dolů, když máte stát jen na nějakém malém prkýnku nebo provázku, je fakt nic moc! Byla jsem samozřejmě jištěná, ale prvních pár "atrakcí" mi to vůbec nedocházelo, držela jsem se zuby nehty jak klíště (vzala jsem si totiž chytře Kedsky s plochou podrážkou v domění, že stejně neseberu odvahu, takže jsem se spoléhala hlavně na ruce), prožívala jsem všechny ty pocity a z nervozity jsem v totální panice nepřetržitě něco blekotala: "To je hrozný! Fuj! Že já sem lezla! Proboha! Nic horšího jsem nezažila! Chci dolů! Můžu dolů? To nedam! Bože! Hrozně se bojim!..." Přítel šel za mnou a smál se mi, dělal hrdinu a ještě mi přihoršoval. Třeba mi schválně rozhoupal překážku, když jsem byla v půlce a já pak už skoro brečela. Nakonec se mi přiznal, že tím maskoval svůj vlastní strach.

Asi nejhůř mi bylo, když jsem se měla poprvé svést pomocí kladky z jednoho stromu na druhý. Ten pocit, kdy se máte odrazit, skočit a prostě důvěřovat tomu, že máte všechno zapnuté a uvázané správně.. V tu chvíli navíc přijel Aleš s Tobíkem přesně pod nás. Podívala jsem se dolů a uviděla jsem dvě obrovské, vytřeštěné oči jako by se bál za mě. To mi bylo opravdu úzko. A v ten moment jsem se nejvíc překonala!

Ke konci už jsem si zvykla. Pořád jsem byla opatrná a jistící lano jsem nepustila z ruky, ale už jsem si nějak dokázala v hlavě srovnat, že nespadnu.
Byl to skvělý zážitek! A jsem opravdu ráda, že jsem do toho šla! Jsem typ člověka, co má rád jistoty a svou pohodu a adrenalin jsem nikdy nijak moc nevyhledávala. Jenže žijeme jen jednou a sedět doma na zadku je fajn, ale pak se člověk najednou ohlédne a zjistí, že vlastně nic pořádného nezažil. Proto taky tenhle článek píšu. Nechci, aby to vyznělo, že se chlubím, jak jsem statečná. Nejsem! Jsou tisíce žen, co denně dělají daleko nebezpečnější věci. Ale chtěla jsem vás motivovat. Pokud jste taky trošku introverti a máte rádi svou pohodu a svůj klid, zkuste se z toho občas na chvíli vymanit. Nemusíte zrovna někde šplhat, je tolik možností! A navíc pro každého z nás znamená "překročit svůj stín" něco jiného! Hned ale budete mít pocit, že je váš život o něco lepší, že vy sami jste lepší, odolnější. Dokažte si, že to zvládnete! Jen si neklaďte příliš vysoké cíle. Já taky nepůjdu skákat na gumě z mostu, tomu nevěřím, ale ráda bych zkusila třeba skákací boty, paddle board, delší dobu se chystáme na Tepfaktor a samozřejmě chceme cestovat a poznávat nová místa, což je občas taky trošku adrenalin. No a v zimě pokořím ten snowboard! Můj přítel se naposledy překonal, když minulý týden na Slapech sebral odvahu a sáhl si na užovku (z hadů má fobii), kterou můj táta vylovil z vody a třeba se překoná zas a půjde se mnou na projížďku na koni..

Kdy jste naposledy překročili svůj stín vy?