BABY BLOG: Devátý měsíc miminka

Ověřeno v praxi: Zakázané ovoce chutná nejvíce! Mohla bych ho zavalit tunou těch nejkrásnějších a nejúžasnějších hraček na světě, ale stejně bude radši donekonečna olizovat kabely a zahradničit v květináčích. 

8 měsíců, 8kg, 8 zubů

Dlouho toužebně koukal z okna. A tak jsem se jednoho listopadového odpoledne rozhodla Tobískovi splnit jeho sen - prolézt se venku. Jak to dopadlo můžete vidět na fotografii výše. Vydržela jsem to asi 20minut, pak už jsem začala být nervózní, že nastydne, protože byl celý mokrý a ztratil asi polovinu své výbavy (rukavice, botičky). Vše navíc přebarveno na hnědo. Čert to vem, dítě bylo spokojené, zarochnilo si v trávě, hlíně i jehličí a já byla spokojená, protože mi přišlo, že to pro něj v tu chvíli bylo opravdu důležité.

Zhruba v osmi a půl měsících se nám Tobík krásně rozpovídal. Po "ham", které už zvládl o měsíc dřív, přišel na řadu "táta". "Máma" naštěstí hned o pár dní poté, takže jsem z toho ani nestihla být frustrovaná. :) Zhruba ve stejnou dobu začal říkat i  "děda" a "mňam". A ani Meggie nepřišla zkrátka. Začalo to s "haf" (nebo tedy spíš jen "ha") a o pár dní později se naučil napodobovat i štěkání.  

V lezení se zdokonalil natolik, že je občas těžké ho vůbec lapit, naštěstí jsem se naučila brzy předvídat, co chystá. Ale stejně mě nepřestává fascinovat, jak to těm dětem v těch hlavičkách šrotuje. Postupně jsme všechny věci posouvali výš a výš, jinak vše končilo na zemi. A nakonec přišel i na to, že se dají otevírat šuplíky...

Naučil se držet lahvičku a strašně rád nám nabízí dudlíčka. A zaznamenali jsme i první úspěchy se znakováním. Daří se nám znakovat "svítí" při rozsvěcení. Dál poctivě trénujeme na nočníčku. Pokračujeme v kojeneckém plavání, Tobíkovi opravdu prospívá. 

Je to veliký jedlík. Babičky a dědové nás prosí, ať ho vždycky vybavíme pořádnou svačinou. :) 

V tomto období jsme navštívili spoustu předvánočních akcí - Vánoční trhy, Pochod za Mikulášem, Rybova mše vánoční.

Na osmi měsíční kontrole vážil 7790g aměřil 69cm. Zhruba v devíti měsících jsme definitivně skončili s kojením. Tobík už ode mě prostě mlíčko nechtěl. Zkoušela jsem to denně, ale vždycky se přisál a hned se odtáhl a pak už jen dělal blbosti, kousal mě a štípal. Dost mě to mrzelo, protože jsem žila v přesvědčení, že budu svoje dítě kojit do doby, dokud to bude potřebovat, ale nikdy mě nenapadlo, že to přijde tak brzy. Na druhou stranu mi díky tomu přijde takový samostatnější. I když někdy okolo devátého měsíce s tím, jak začal lézt a vzdalovat se ode mě, začalo období mazlení. Občas prostě přijde a položí si na mě hlavu, dá mi mokrou pusinku nebo chce chvíli pochovat a já mu to nikdy neodepřu, on se tím tak nějak dobije a pak pokračuje vstříc novým dobrodružstvím.