Celé to odstartoval dotaz jedné mé kamarádky v sousedské facebookové skupině, zda někdo nemá v plánu jet do Ikei, že by potřebovala koupit těsto na perníčky (nějak mě nenapadlo vám ho vyfotit). Ha! Zbystřila jsem. Těsto je pro mě totiž vždycky největší mor, navíc na něco takového letos nemám moc času, ale vykrajování by už Tobíska určitě bavilo..
O dva dny později bylo těsto v lednici a nutno říct, že se tam asi dost bálo, protože bylo zrovna po víkendu a společnost mu tam dělal jen jeden bílej jogurt, pár plátků sýra a půlka okurky. A tu se Kamil vydal na pravidelnou obhlídku a najednou slyším: "Můžu si dát aspoň ten zázvorovej chleba?" "Co?!" No a pak mi to došlo... :))
A tak jsem se rozhodla dlouho neotálet a pustit se do toho, než ho chudák sní syrové. Ptala jsem se maminek a každá měla s těstem jiné zkušenosti. Mně šlo spíš o to užít si s Tobíkem ten vykrajovací rituál, těšit se a společně okýnkem šmírovat do trouby, jak nám těsto kyne a hlavně dát mu možnost, aby si sám něco upekl a za odměnu snědl. Pekli jsme tedy sušenky. Celý proces je ultrarychlý i s těmi malými nemotornými ručičkami. Těsto jsem mu pomáhala rozválet a pak jsem se mu snažila vysvětlit, ať vykrajuje od kraje, nakonec jsem se ale rozhodla se mu do toho nemíchat a dopadlo to krásně. Jen jsem holt každou chvíli musela těsto znovu zmačkat do kuličky a znovu vyválet. Než jsme vykrájeli zbytek těsta na druhý plech, kluci ten první celý snědli. S klasickými českými vánočními perníčky se to srovnávat moc nedá. Vznikly nám opravdu takové křehké sušenky, na můj vkus hodně kořeněné (někdo je přirovnával k Lotuskám, tou konzistencí jim jsou hodně podobné, ale chutí ještě daleko výraznější), až nás z nich nakonec trošku škrábalo v krku. Ale jedlé to teda jsou! Druhý den jsme pokořili zbytek. Moc si tedy akorát neumím představit, že bysme je zdobili polevou. Myslím, že na to není ani tohle švédské těsto dělané, ale na rychlé tvoření s dětmi je to ideál. Tobísek byl spokojený a ládoval se, až se mu dělaly boule za ušima a já neměla to srdce ho brzdit, však si je upekl, tak pro jednou.. holt pyšná máma ♥
Pár jsem si jich ale přece jen schovala na večer. Bohužel mi Stellinka nedovolila si tuhle chvilku úplně vychutnat dle mého gusta. Chtěla jsem se zachumlat do deky, roztavit si vosk Yankee Candle v aromalampě a začíst se do knížky Mámě od Vandy Schreierové a Denisy Písaříkové s podtitulem Jak mít šťastné miminko a nepicnout se z toho. Vanda je zakladatelka vaničkování, které si se Stellinkou moc užíváme, také je lektorkou mnoha kurzů od Zacházení s miminky, Nošení v šátku přes Masáže miminek až po Laktační poradenství. Tohle všechno je pro mě zárukou, že právě držím v rukou kvalitní literaturu a nemůžu se dočkat, až se do ní v klidu začtu, a později ji pro vás ráda zrecenzuji.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji ♥