recenze: Albi CATAN / hra pro velké i malé

Možná to o mně ještě nevíte, ale já miluju společenské hry. Společenské hry totiž většinou hrajete v té nejlepší společnosti vaší rodiny a přátel. Miluju tu lehce soutěživou a přesto velice přátelskou atmosféru, kde se každý seč může, ale na druhou stranu přeje vítězství i ostatním. Nejčastěji jsme s přáteli po večerech hrávali Poker a hry od Albi - Activity nebo Párty Alias. V lepším (méně mejdanovém) rozpoložení třeba i vědomostní hry jako Česko, Evropa a poslední dobou mě moc baví BrainBoxy. Nejnovějším přírůstkem v naší sbírce společenských her je jedna z nejpopulárnějších her - CATAN, kterou jsem si vždy přála vyzkoušet, protože strategické hry mám ráda moc, ale je na ně potřeba více času a koncentrace, což se s mateřskou "dovolenou" lehce vylučuje.

Catan jsem dostala v lednu k narozeninám a byla jsem dost zklamaná, když na něj v lednu vůbec nedošlo. Řídila jsem se totiž i tím, že je vhodný pro 3-4 hráče a my jsme doma většinu času v sestavě 2+2. Pak jsem si ale na nějakém fóru přečetla, že ho hrají v pohodě i páry, a tak jsem se rozhodla to zkusit. Nahrál mi fakt, že byl Kamil nemocný a trávil s námi doma hodně času. Stellinka usnula a my s Tobíkem připravili hrací desku. První hru jsme hráli podle vzoru, abysme vůbec pochopili princip a osvojili si pravidla. Tobík za nás celou dobu házel kostkami a připadal si nesmírně důležitý, což ostatně i byl. Ze začátku hra moc neodsejpala, protože jsme častěji koukali do pravidel. Vše je ale srozumitelné, skvěle promyšlené, rychle jsme se chytli a hra nás opravdu bavila. Ověřili jsme si, že se dá v pohodě hrát jen ve dvou. Ve třech nebo čtyřech hráčích si ji nezahrajete tak lehce, budete muset více přemýšlet, kalkulovat, obchodovat a modlit se za dobrá čísla, což sebou ale určitě přinese i to více zábavy.

Druhou hru jsme zkusili ve třech. Tobík se už totiž nechtěl spokojit jen s funkcí házeče kostkou. Herní desku už jsme si postavili náhodně, vlastně ji celou sestavil Tobík. Dostal vlastní figurky, a jelikož hodil nejvíc z nás - dvě šestky, mohl si jako první postavit dvě vesnice na herní plán. A to se mu sakra povedlo! Vždy jsem mu jen řekla, co má dělat a nechala jsem ho, ať to provede dle svého. Říkala jsem si, že si bude prostě hrát svou hru někde bokem, ale opak byl pravdou. Postavil si své vesnice na tak strategické pozice a dařilo se mu dělat nečekaně skvělá rozhodnutí: "Tobí, máš dost oveček, takže teď můžeš buď postavit silnici nebo si vzít dalšího Rytíře. Co si vybereš?" "Rytíře!" A mně nezbylo než doufat, že tam v tom balíčku akčních karet bude navrchu další Rytíř.

Tím pádem měl brzy Největší vojsko, což je karta, která vám přináší dva body, zatímco my s tatínkem jsme o stošest střádali suroviny na stavbu silnic a vesnic. Další body získáváte stavbou vesnic (1bod) a měst (2body). Můžete také postavit Nejdelší silnici, to získáte stejnou výhodu jako s Největším vojskem (2body). Cílem hry je nasbírat 10 bodů, kdo je má jako první, vyhrál. Tobík měl tedy nakonec nejen Největší vojsko, ale ještě dvě akční kartičky, z nichž mu každá přinesla jeden bod a díky tomu, na jak strategické pozici měl vesnice, dostával neustále nějaké suroviny, takže pak postavil ještě dvě další vesnice, z prvních dvou si udělal města a bylo. Asi si umíte představit, jakou měl radost a my s ním! Už se moc těším, až si zahrajeme příště!