recenze: Oscarové filmy / Coco, Tvář vody, Tři billboardy kousek za Ebbingem

Je to spíš náhoda, ale povedlo se nám za poslední dobu zhlédnout poměrně dost filmů a z toho tři, na které si aktuálně můžete zajít do kina. A co víc! Byly dokonce oceněné několika Oscary. Dnes si tedy můžete přečíst můj názor na filmy Coco, Tvář vody a Tři billboardy kousek za Ebbingem. Stojí za to na ně jít do kina? A pokud už jste byli, jak se líbily vám?

Coco

Animáky máme moc rádi, takže s napětím vyhlížíme nové, co snad budou stát za to. Od tohohle filmu jsem ale nějak nic neočekávala. Přišel s ním Kamil. Nakonec jsem šťastná, že jsme se na něj podívali. A o moc raději, že jsme nebyli pohodlní a dali jsme přednost původnímu znění. Český dabing je špička, ale tenhle film se tak nečekaně dotkl mého srdce, že jsem ráda, že ke mně nepromlouval žádný provařený český hlas a mohla jsem si ho pořádně vychutnat. Byl to doják! Ano, slzela jsem! Ano, jsem přecitlivělá, ale...

Příběh se odehrává v Mexiku, kde žije rodina, která nenávidí muzikanty. Hudba je zde zakázaná. Proč? Vše to vzniklo dávno v minulosti, kdy tatínek malé Coco dal přednost hudební kariéře před rodinou. Miguel, pravnuk Coco a nejmladší člen téhle velké rodiny, se však tajně touží stát muzikantem. Brzy zjistí, že má hudbu v krvi a všemožně se snaží rodinu přesvědčit, aby mu dali šanci, dělat to, co ho v životě naplňuje a baví.
Shodou náhod se na Día de Muertos (něco jako naše Dušičky, akorát že pro ně opravdu velký svátek) dostane do říše mrtvých, kde pátrá po svém prapředkovi, který by mu mohl dát požehnání. V říši mrtvých žijí zemřelí, na které v normálním světě stále někdo myslí. Ti, kteří jsou navíc připomínáni vystavenou fotografií, se mohou jednou do roka vydat přes most navštívit své živé příbuzné, podívat se, jak žijí, jak se jim daří. Ti, jejichž rodina na ně zapomněla nebo už na světě nemají nikoho blízkého, se nadobro vytratí. 

Tahle myšlenka je tak krásná, silná a dojemná! Celý příběh klade důraz na instituci rodiny, na rodinné vztahy, vazby a hodnoty. V Mexiku to mají samozřejmě nastavené trošku jinak, ale nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo. Na druhou stranu má příběh drive a vtip. Děj se zdá být jednoduchý, ale nenechte se zmást. Určitě se sami nejednou chytnete za nos a budete hluboce přemýšlet, jak byste se v určité situaci zachovali sami. Nebo alespoň já jsem to tak měla. Film postupně ukázal všechny úskalí každého rozhodnutí. Takže Coco rozhodně ano a myslím, že ne naposled. Konec konců tím nějvětším měřítkem kvality je Oscar za nejlepší animovaný film a nejlepší původní píseň.

Tvář vody

Tvář vody jsem naopak iniciovala já. Dlouho jsem neviděla dobré fantasy. Tvář vody je pohádkový příběh odehrávající se v 60. letech v Americe. Film byl pěkný, jen mám bohužel dojem, že tam nebyly dobře dovysvětleny některé souvislosti, a spíš byl kladen důraz na živočišné pudy, ehm. Možná je to i tím, že celý příběh vypráví přítel hlavní hrdinky Elisy, který má uměleckou duši, a celé si to tak trošku přibarvil. Je tam totiž naznačená jakási příbuznost němé dívky s živočichem dovezeným z Amazonie, kterého zde primitivní národy uctívají jako Boha. Většina lidí s ním jedná jako se zvířetem, jen Elisa v něm objeví spřízněnou duši, někoho, kdo nevidí to, že je jiná. Je to takové modernější pojetí Krásky a zvířete, kdy se ze záchrany stane skutečný vztah, což mi přišlo v jednu chvíli už trošku přes čáru, pak mi ale na konci došlo, proč to tak asi mohlo být. 

Zní to možná idylicky, ale celá lovestory je zahalená do temného pozadí, protože o "materiál" mají zájem i Rusové. A muž, který tvora přivezl, si ho nehodlá nechat jen tak vzít. Pro mě to byl poutavý a napínavý romantický příběh, na který se za čas podívám ráda znovu, protože mám pocit, že mi možná něco uniklo. Každopádně musím o snímku neustále uvažovat, takže ve mně asi zanechal hlubší stopu, než bych sama byla ochotná připustit. A právě v tom, jak na mě zapůsobil, mi připomíná mou oblíbenou Amélii z Montmartru...

Film se pyšní Oscarem za nejlepší film (těžko soudit, neviděla jsem všechny), nejlepší režii, nejlepší výpravu (ta byla skvělá) a nejlepší původní hudbu.

Tři billboardy kousek za Ebbingem

Viděla jsem ho jako první z výše zmíněných, ale píšu o něm jako o posledním hned z několika důvodů. Tuším, proč nevyhrál Oscara za nejlepší film, i když mi v určitých ohledech přijde daleko lepší než Tvář vody. Je prostě moc syrový. Nekouká se na něj tak pěkně tím spíš, když čekáte "opravdu dobré drama" s nějakou lehkou rodinnou psychologickou zápletkou a tvrdě narazíte hlavou o dno. Je to fakt drsný!

Ten film je skvělý! Jen jsem na něj nebyla naladěná, opravdu jsem čekala něco úplně jiného. Odehrává se v městečku Ebbing (nečekaně), jehož obyvatelé mají do městkých lidí opravdu daleko. Je to špinavá, sprostá díra, ve které rodiče mluví sprostě se svými dětmi, děti s rodiči a podřízení s nadřízenými. Autorita zde v podstatě neexistuje. V jednu chvíli někoho nenávidíte, za pár chvil ho litujete, ale mít rádi asi nikoho moc nebudete. Nevíte, na čem jste, stejně jako oni. Je to herecký koncert! Jsou tam neskutečně silné postavy s tak specifickým charakterem a tak strašně uvěřitelné, že naprosto rozumím tomu, proč posbíral Oscary především v těchto kategoriích - nejlepší herečka v hlavní roli a nejlepší herec ve vedlejší roli (tam tedy opravdu klobouček!).

Je to film, který musíte vidět! Já se do toho podruhé už asi nepohrnu, protože jsem moc citlivá a působí na mě takovým tím špatným dojmem. Byla jsem z něj trošku rozrušená, i když se mi zároveň moc líbil. Nedokážu to asi dost dobře popsat. Zkrátka moje srdce si nezískal, moji pozornost ale stoprocentně ano. Příště si ale zase radši pustím něco milejšího.

Mimochodem taky vám přijde, že je v kinech buď vlna filmů, které tak nějak stojí za prd nebo naopak hned několik dobrých, že zase nestíháte na všechny zajít?

Který film se v poslední době líbil vám?