Albi Cesta za pokladem z edice Kvído pro nejmenší děti byla asi největším dobrodružstvím našeho pobytu v Českém ráji. Cesty za pokladem jsem si všimla díky reklamě, která na mě koncem července vyskočila na instagramu. Svůj objev jsem sdílela a toho si zase všimli v Albi a nabídli mi, že mi jednu z cest pošlou na otestování. To už jsem věděla, že budeme začátkem srpna poblíž Prachovských skal a tak byla moje volba jasná - Za kamenem splněných přání do Prachovských skal.
Vybírat aktuálně můžete z patnácti různých tras po celé České republice (dokonce přibyla další v Českém ráji, pak Praha, Brdy, Sázava, Orlík, Landštejn, Jeskyně Pekárna, Jeskyně Mordloch, Jeskyně Šipka a další). Pořídit si je můžete na e-shopu buď v klasické papírové verzi, která vám přijde domů poštou nebo můžete volit šetrnější a levnější variantu - e-book Cesta za pokladem v pdf formátu. Přijdou vám kompletní pokyny včetně mapky, popisu, GPS souřadnic a fotografií míst, kde máte hledat úkoly a jedna speciální obálka pro dospělé, která je určená pro případ nouze, kdyby na některém ze stanovišť krabička chyběla nebo jste si nebyli jistí správností vašich odpovědí při plnění úkolů. A na konci cesty vás bude čekat poklad!
Nejdřív se podívejte na video přímo z našeho zážitku, v pokračování článku pak vše ještě přehledně shrnu. Pokud se nechcete nechat ošidit o překvapení, na video se dívejte jen do času 9:20 a článek nečtěte až do konce a skončete u odstavce s obědem. Je tedy pravda, že nevím, zda jsou na všech trasách poklady stejné, ale nechci nikomu zkazit překvapení. :)
Pro začátek vám musím přiznat, že mám pro bojovky a podobné hry slabost, takže jsem se na Cestu za pokladem těšila jako malá a možná i nejvíc ze všech. Dětem jsem hru přichystala jako překvapení a dozvěděly se o ní, až na startu u hotelu Pod Šikmou věží. K tomu bych dodala jen to, že start není až tak úplně klasické turistické místo, určitě se nechte k hotelu dovést navigací. I tak jsme si nebyli jistí, zda jedeme správně a trošku jsme bloudili. Nicméně u hotelu je velké parkoviště, odkud budete pokračovat POZOR! po zelené, i když v pokynech je psaná modrá turistická trasa. Nevím, jestli došlo k chybě na straně tvůrců hry nebo byla trasa přeznačená, každopádně díky mapce, ve které je trasa hry pěkně vyznačená, jsme se rychle zorientovali a vyrazili jsme hledat první úkol.
Trasa byla dlouhá 2,3km, což by nebylo nic tak náročného, jenže převýšení je na těch dvou kilometrech asi 150m. Jak jsem zmiňovala na konci videa, Cestu za pokladem v Prachovských skalách jsme prošli se čtyřmi dětmi ve věku od 2 do 12let. Hra je určená dětem od 4 do 12 let.
Dvouletá Stellinka statečně šlapala s ostatními a ušla většinu trasy i přes to, že jsme šli neustále nahoru a dolů pro tak malé dítě hodně náročným terénem. Pak se únavou zasekla na jednom místě.
Musela jsem jí nechat, aby si odpočinula, užila si svojí chvilku a pak už si sama řekla o nosítko. To nejhorší stoupání po úzkých schodech mezi skalami jsem tedy absolvovala se Stellou na zádech, ale trasa není dlouhá, takže jde spíš o to se dobře vybavit a nějaké to nosidlo si s sebou vzít.
S kočárkem se do Prachovských skal vydat můžete, ale rozhodně ne na Cestu za pokladem. Po hřebeni vedla modrá turistická trasa, pod kterou byl vyznačený kočárek, odkud kam vede, ale netuším, pouze jsme jí dvakrát křižovali.
Čtyřletý Tobík celou trasu zvládl jako nic. Nevím, jestli by tomu tak bylo, pokud bychom šli sami. Myslím, že byl hodně motivovaný právě staršími dětmi.
Po cestě míjíte několik krásných vyhlídek, proplétáte se mezi skalami, procházíte malými průlezy, chodíte ze schodů do schodů, úzkými štěrbinami mezi skalami. Je to opravdu krásná a dobrodružná trasa, ale s menšími dětmi to opravdu zvažte, abyste místo dobrodružné výpravy nebyli nakonec všichni otrávení z toho, že dítě po půlce cesty fňuká.
Na trase musíte dávat opravdu velký pozor. Nejednou se nám stalo, že jsme místo s úkolem přešli a museli jsme se kousek vracet. Vždycky mi to na mapě přišlo dál, než to ve skutečnosti bylo. Nicméně nutno dodat, že jsme se řídili pouze papírovou mapkou/plánkem, který byl součástí pokynů. Pokud se rozhodnete hledat podle GPS souřadnic, asi budete mít přesnější představu o tom, kde se místo nachází. I tak jsme ale nakonec hlavně díky fotografiím našli všech 10 úkolů.
Na daném místě byla vždy malá krabička, ve které bylo razítko, které jsme si natiskli na zadní stranu hry a list papíru s textem a úkoly.
Ségra mi kladla na srdce, ať zmíním, že text příběhu, který nás celou trasou provázel byl moc dlouhý, a tak jsme se na každé zastávce hrozně zdrželi, čímž se nám dvoukilometrová trasa protáhla na nějaké čtyři hodiny, po kterých už jsme všichni šilhali hlady. Čtení příběhu i zadání úkolů se ale zhostila dvanáctiletá Anička, což asi nebyl úplně nejlepší nápad. Pokud chcete trasu projít svižnějším tempem, dělejte dětem průvodce a příběh i zadání jim čtěte sami.
Trasa je vymyšlená tak, že v podstatě uděláte malé kolečko a vrátíte se tam, kde jste začali. Odměnou nám byl tedy nejen poklad, ale i výborný oběd - plněné knedlíky uzeným masem, burger, borůvkový knedlík a domácí rebarborová limonáda - v hotelu Pod Šikmou věží.
Bylo to opravdu krásné dopoledne a já už pomalu plánuji, kterou z tras vyzkoušíme příště. Ještě nás čeká celý podzim, který je na vejletění úplně ideální.
Zaujaly vás Cesty za pokladem? Zkusili jste/zkusíte si některou projít?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji ♥