Páni, ten čas vážně letí a já vám toho tolik dlužím! Je pravda, že čas je - hned po zdraví - teď to nejcennější, co máme, a tak se ho snažíme trávit společně. Hrajeme si, jezdíme na výlety, chodíme na procházky..
Pokusím se tedy teď trošku vrátit v čase a rozpomenout se, co se dělo v období mezi prvním a druhým měsícem Tobískova života.
Všichni nás strašili: "Vyspěte se do zásoby!" "Počkej, to už se nezastavíš." "Pár let se nikam nepodíváte." Všechno jsme si s úsměvem na rtech trpělivě vyslechli, ale neděsilo nás to. Věděli jsme, že to tak nebude. A když jsem namítala, že Tobísek je hodné miminko a hlavně nemá důvod být nevrlý a ubrečený, slyšela jsem ze všech stran: "Hm, tak počkej po šestinedělí."
Šestinedělí je důležité období, kdy se maminka a miminko sžívají. Měli by být v klidu a pohodě. Nás bohužel stíhalo jedno neštěstí za druhým a klidu jsme si moc neužili. I přesto byl Tobísek stále hodné a spavé miminko - až na asi tři dny, kdy jsem stresem málem přišla o mlíko. Ale smutné příběhy nikdo číst nechce a víc se kdyžtak rozepíšu v článku o šestinedělí, který jsem vám také slíbila. Musela jsem se rychle oklepat. Nakoupili jsme produkty na podporu tvorby mléka - kojení jsem se prostě vzdát nechtěla a kaučukový dudlíček, který narozdíl od těch silikonových Tobískovi hned zachutnal a dudláním se rychleji uklidnil.
V noci tedy spal stále dobře - budil se jednou mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní a pak až okolo sedmé, osmé ráno. Jen přes den už začal vyžadovat víc akce. Jinak se hodně smál. Je úžasné, jak miminka dovedou vracet úsměvy! A trošku povídal - často to vypadalo, že chce něco říct, ale jako by nemohl najít hlas a tak otevíral pusinku naprázdno.
Druhý měsíc byl ve znamení mnoha poprvé. Tobísek měl na sobě poprvé botičky, které jsem koupila hned na začátku těhotenství a vozila jsem je všude s sebou. Poprvé byl s námi u ohýnku, poprvé jsme byli v Chuchelském háji v minizoo, poprvé na srazu blogerek, poprvé v houpací síti, poprvé na lukostřeleckých závodech a prožil svůj první 1. Máj. Snažila jsem se všechno s ním sdílet a tak se mnou uvázaný v šátku luxoval, trhal bylinky, zaléval kytky, dával prádlo do pračky...
Mysleli jsme si, že bysme v červnu mohli jet za babičkou do Chorvatska. Nakonec jsme to odložili až na září a babička musela přijet za námi. Malá miminka mají špatnou termoregulaci a navíc je lepší počkat po očkování.. No nicméně jsme se dost splašili - jsme schopni se sbalit a druhý den se někam vydat. A rozhodli jsme se nechat udělat Tobíkovi cestovní pas. No řeknu vám, málem jsme to vzdali. Nutit osmi týdenní miminko, aby drželo hlavu rovně, nehýbalo se, dívalo se do objektivu a ještě aby nebyly vidět vaše ruce.. Nakonec to nějak dopadlo, ale vraceli jsme se dvakrát, protože Tobíkovi se to samozřejmě vůbec nelíbilo, plakal, nedal se utišit a já si to trochu vyčítám do teď.
Řešili jsme také první problém - zarůstání nehtů na palcích u nohou. Naštěstí nám na to stačila mastička. Dnes už má nehtíky krásně odrostlé. Na kontrole v 6. týdnu Tobík vážil 4050g.
V noci tedy spal stále dobře - budil se jednou mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní a pak až okolo sedmé, osmé ráno. Jen přes den už začal vyžadovat víc akce. Jinak se hodně smál. Je úžasné, jak miminka dovedou vracet úsměvy! A trošku povídal - často to vypadalo, že chce něco říct, ale jako by nemohl najít hlas a tak otevíral pusinku naprázdno.
Druhý měsíc byl ve znamení mnoha poprvé. Tobísek měl na sobě poprvé botičky, které jsem koupila hned na začátku těhotenství a vozila jsem je všude s sebou. Poprvé byl s námi u ohýnku, poprvé jsme byli v Chuchelském háji v minizoo, poprvé na srazu blogerek, poprvé v houpací síti, poprvé na lukostřeleckých závodech a prožil svůj první 1. Máj. Snažila jsem se všechno s ním sdílet a tak se mnou uvázaný v šátku luxoval, trhal bylinky, zaléval kytky, dával prádlo do pračky...
Mysleli jsme si, že bysme v červnu mohli jet za babičkou do Chorvatska. Nakonec jsme to odložili až na září a babička musela přijet za námi. Malá miminka mají špatnou termoregulaci a navíc je lepší počkat po očkování.. No nicméně jsme se dost splašili - jsme schopni se sbalit a druhý den se někam vydat. A rozhodli jsme se nechat udělat Tobíkovi cestovní pas. No řeknu vám, málem jsme to vzdali. Nutit osmi týdenní miminko, aby drželo hlavu rovně, nehýbalo se, dívalo se do objektivu a ještě aby nebyly vidět vaše ruce.. Nakonec to nějak dopadlo, ale vraceli jsme se dvakrát, protože Tobíkovi se to samozřejmě vůbec nelíbilo, plakal, nedal se utišit a já si to trochu vyčítám do teď.
Řešili jsme také první problém - zarůstání nehtů na palcích u nohou. Naštěstí nám na to stačila mastička. Dnes už má nehtíky krásně odrostlé. Na kontrole v 6. týdnu Tobík vážil 4050g.
Super článek! :)
OdpovědětVymazat