na cestách: 1200km autem z Chorvatska s dětmi přes den

Cestu do Chorvatska jsem pro vás zaznamenala a sdílela jsem ji s vámi bezprostředně v tomto článku. I na zpáteční cestě jsem si psala poznámky o tom, jak nám cesta s dětmi ubíhala. Opět jsme zvolili variantu větší zlo, ale zároveň i většího bezpečí a jistoty v případě nějakých problémů, v podobě cesty přes den. Se zveřejněním jsem chtěla počkat až potom, co vydám vlog z Chorvatska, ale pak jsem úplně na tohle zakončení naší letošní zahraniční dovolené úplně zapomněla.

CESTOVNÍ DENÍK

17. června 2018

• 9:17; odjezd z Živogošće

Děti večer usnuly poměrně brzy a i noc byla klidná, spalo se nám dobře a Stella mě vzbudila až okolo 7hod ráno. Nanosili jsme věci do auta, poklidili, došla jsem s dětmi do pekárny pro svačinu na cestu, děti se trošku proběhly a vyrážíme domů. Dala jsem na radu jedné zdravotní sestřičky, se kterou jsme se potkaly na pláži, a dala jsem dětem před cestou každému 10kapek Fenistilu na zklidnění. Kinedryl se tak malým dětem nesmí dávat! Stella usnula v podstatě ihned. Tobík si listuje časopisem "Hasič Sam", který si na cestu vybral při včerejším nákupu v Konzumu.  

• 10:40

 Tobík usíná.

• 11:20

Stella se budí, podávám jí nejdřív mléko v lahvičce a pak různé "zajímavé" předměty, aby se zabavila... Tobík spí až do zastavení.

• 13:10; zastávka Chorvatsko

Stellinka už začala být k neutišení a docházel nám benzin. Po čtyřech hodinách svižně ubíhající cesty tedy poprvé zastavujeme. Protáhli jsme si nohy, nasvačili jsme se.

• 13:30; pokračujeme v cestě

Sedla jsem si dozadu mezi děti. S Tóbou si čtu časopis a snažím se zabavit Stellu, střídavě jí nabízím hračky a prso.

• 14:20

Stella usíná.

• 15:00

Projíždíme po krátkém ale nepříjemném čekání hranice se Slovinskem. Stella se budí. Jsme zhruba v půli cesty. Čas, který jsme naspořili na chorvatské dálnici, jsme pročekali v koloně a to je teprve půlka června a neděle!

• 15:30

Přijíždíme na slovinsko- rakouské hranice, čekáme, ale naštěstí ne tak dlouho. Děti se snažím zabavit čtením a děláním blbinek, Stella má "stan" ze Swaddleru proti sluníčku, Tobík jí ho závidí. Zpíváme...

• 16:00

Pouštím Tobíkovi pohádku na tabletu a snažím se zabavit Stellinku, jak polevím, začne se vztekat.

• 17:00; zastávka Rakousko

Stavíme asi 50km před Vídní, místo čerpací stanice jsme ale odbočili jen na nějaké parkoviště se záchodky, takže jsme se nezdrželi dlouho... Všichni už bysme byli rádi doma! Těšíme se na Meggie a Tobík na "placatý míč", o kterém básní už od prvního týdne v Chorvatsku, kde ho uviděl na trhu a já mu řekla, že ho má přece doma, takže další kupovat nebudeme. Dávám jim dalších 10kapek Fenistilu, aby jim cesta utekla rychleji. Sama už bych si potřebovala odpočinout.

• 17:50

Já a Stella usínáme, hned mi padá hlava. 

• 18:20

Budí mě strašlivej řev, je mi zle, tlačí mě žaludek. Dávám Stelle přesnídávku a sušenku. Tobík kouká na pohádku.

• 19:00

Přejeli jsme hranice do Čech, Tobík potřebuje nutně čůrat. Zastavili jsme v Mikulově u Tesca, kde nás zlákal stánek s kebabem. Snad dojedeme bez nutnosti dalších zastávek. :) Děti si pohrály na dětském hřišti, Kamil si skočil pro Redbull a Tobíkovi pro párek. Mezitím jsme s Tobíkem stihli vyřešit i bolavé bříško. Pro tyhle příležitosti je vždy dobré mít na cestách v batohu sáček. 

• 19:30; pokračujeme v cestě
• 20:18

Za Brnem Tobík posílený dvěma párky usíná. Stellinka má po jídle dobrou náladu, vypráví a hraje si s víčkem od flašky. To mi do žil opět vlilo vlnu optimismu!

• 21:30 - 22:30

Téměř hodinu trávíme v zácpě na pěti kilometrech padesát kilometrů před Prahou. Máme dost! Všichni už chceme být doma. Stella je unavená, ale nemůže zabrat. Hladím ji a pusinkuju, už nechce být v sedačce. Nakonec usíná. Tobík se naopak probudil, je odpočatý a statečný!

• 23:30; doma

Cesta domů nám tedy díky zácpě na D1 trvala o hodinu déle než cesta do Chorvatska. Bála jsem se, že děti doma nebudou moc zabrat, když tolik odpočívaly po cestě, ale vynosili jsme to nejdůležitější, najedli jsme se a všichni jsme hned usnuli.