recenze: Edice knih Malé velké výzvy

O jedné z knih, jste si mohli přečíst už v článku o tom, co nám nakonec pomohlo s překonáním uplakaného startu ve školce. Tahle edice knih s radami, jak překonávat svízele dětství si k nám našla cestu v ten nejvhodnější okamžik, ve chvíli, kdy jsme zrovna jedno z témat doma intenzivně řešily a tak trošku nám s tím pomohla. Píšu záměrně "tak trošku", protože (tak jako u všeho) každé dítě je jiné a žádný univerzální návod na to, jak překonat těžký začátek ve školce bohužel neexistuje. Každé dítě si tím musí projít a každé to musí také v sobě samém vstřebat. Někomu to trvá týden, jinému měsíc. Existují však určité metody a triky, které vám a hlavně vašemu dítěti mohou tohle období usnadnit. Tato kniha tak může být správnou cestou a její příběh dobrým průvodcem. Mě zaujala a rozhodla jsem se jí dát šanci. Jedná se o knížku Nechci do školky!, která se věnuje pro děti velmi důležitému milníku a to, když se mají najednou ocitnout samy mimo domov. Dále edice obsahuje ještě knihy Je čas jít do hajan! a Chci všechno, já jsem tady král!.

Autory všech tří knih jsou Alberto Pellai (lékař a psychoterapeut) a Barbara Tamborini (školní psycholožka). Všechny knihy v této edici mají příjemný formát a jsou roztomilé, působí přátelsky a přívětivě. Nádherné ilustrace člověka do příběhu přímo vtahují.

Nechci do školky!

Po úvodu, který se věnuje růstu jako výzvě, kterou by dítě rozhodně nemělo pokořovat samo, následuje část věnovaná spíše dětem. Je to takový barevný básničkový příběh o klukovi, který se školky, paní učitelky a všeho nového, co ho ve školce čeká, bojí.  Během příběhu se všichni ti "bubáci" odkryjí a zaženou. Třetí část jsou tipy a rady, jak zvládat výzvy dětství. Je určená pro rodiče a jsou v ní velice praktické informace a postřehy. U mě se zde několikrát dostavil takový ten "aha" efekt. Já osobně knížku vnímám jako dobrého pomocníka, Tobíka baví a mě ujasnila pár důležitých věcí a poodhalila vnímání téhle problematiky zase trošku z jiné perspektivy. A ten nadhled, ten byl ve finále nejvíc potřeba! ;)

Je čas jít do hajan!

Struktura knížky je překvapivě stejná. Tahle vypráví o chlapečkovi, který se bojí spát ve své vlastní postýlce. Popravdě jsem moc zvědavá, jak moc nám kniha pomůže, až na tenhle "problém" po přestěhování nastane. Naše děti jsou teď zvyklé být od rána do večera s námi. Žijeme přechodně v malé garsonce a tak ani nemáme jeden před druhým možnost úniku. Na jednu stranu je to příjemné být pořád pospolu a já jsem ten typ člověka, kterému to v rámci rodiny nevadí. Na druhou stranu je občas patrné, že nám chybí osobní prostor. Spíme momentálně všichni v podstatě na jedné hromadě, takže je mi jasné, že už přechod z garsonky do bytu normální velikosti bude šok, natož abysme hned děti vyšoupli spát do vlastního pokoje. Časem bych se ale ráda vyspala i lépe než jen na rohu matrace, takže vím, že dříve nebo později na tohle téma dojde. Tobík se možná do svého pokoje uklidí i sám a dobrovolně, kdykoliv u nás bude mít samozřejmě dveře otevřené (za což by mě asi pan psychoterapeut nepochválil, já jsem na tom s tím vytyčováním hranic trošku na štíru), ale Stella ta bude asi pěkný oříšek, tak uvidíme, zda na ní budou jednou rady a tipy z téhle knihy platit.
Každopádně se mi líbí, že je v knize brán ohled jak na děti tak na rodiče. Nejdřív musí být totiž rozhodnutý rodič a neexistuje žádný správný čas, kdy nebo do kdy to rozhodnutí má udělat. Je to individuální, stejně jako u té školky a u všeho ostatního. Pokud rozhodnutí jste, ale nevíte si úplně rady, jak do toho, určitě se do téhle knížky nebojte nahlédnout. Možná vás překvapí stejně jako mě!

Chci všechno, já jsem tady král!

Tohle známe všichni, čas od času zlobí každé dítě. I když, co to vlastně to "zlobení" je? Já zastávám názor, že děti zlobí, když se nudí, takže se snažím nedat jim příležitost. Tobík je ale ještě slabý odvar oproti tomu, kolik zábavy potřebuje Stellinka a to má staršího sourozence, po kterém se může od rána do večera opičit. Pak si také myslím, že "chtít všechno" je určité vývojové období, kterým si také projdou téměř všechny děti. Musí se naučit tyhle situace zvládat, dostat jistotu, že věc, kterou někomu půjčí, se zase vrátí apod.

Úvodní básnička téhle knihy dětem ukazuje, jaké chování není správné. V rádách a tipech jsem se opět dočetla hodně zajímavých věcí - třeba jak zvládat situace, kdy dítě zlobí. Základem je nejprve si uvědomit, co v nás tahle trapná situace vyvolává. To mi přišlo zajímavé. Musím zaklepat, že jsem zatím nic podobného s našimi dětmi řešit nemusela. Tobík byl vždycky víceméně hodné a poslušné dítě, nikomu nic nebral, nevztekal se. I Stella si dá hodně věcí vysvětlit a nebo si s nimi pro změnu moc neláme hlavu. Naše děti jsou spíš aktivní a divoké než vztekací, nicméně je dobré mít pár es v rukávu a vědět, jak v takových situacích správně zareagovat, abych je případně ještě nezhoršila, kdyby náhodou...    

Zaujaly vás knihy z této edice?  A potýkali jste se doma s některou z těchto malých velkých výzev?
Napište mi o tom!