V minulém článku na toto téma jsem vám psala o prvním dnu ve školce z pohledu maminky. Chodí mi na něj do dnes moc hezké reakce. O prvních dnech ve školce jsem točila i video, bohužel jsem ale ještě nenašla dostatek času, abych ho zpracovala. Určitě se k němu ale vrátím, protože jsou tam ty pocity zachycené asi nejautentičtěji. Naše trápení ve školce naštěstí rychle skončilo a pomohly nám k tomu dost zásadně dvě věci. Za prvé se mi dostala do ruky hodně zajímavá edice knížek z Knihy Dobrovský (konkrétně pak knížka Nechci do školky!), která se věnuje právě problematickým obdobím v životě dítěte ("s radami, jak překonávat svízele dětství" ;)) a pomáhá je překlenout nejen pomocí rad, ale i pomocí básniček a příběhů, které dětem mají situaci odlehčit a pomoci hravou formou překonat.
Chtěli byste se o téhle edici dozvědět víc?
Druhá, pro nás daleko zásadnější věc, jsou guatemalské Starostlivé panenky. Určitě jste si jich všimli ve fotoreportu z festivalu Hravě a zdravě. Mě zaujaly na první pohled. A je to zas a znova opravdu tak, že když něco opravdu potřebujete, najde si to k vám cestu. Takovým zvědavým a zároveň trošku pobaveným hlasem se ptám: "A v tom pytlíčku bydlí ty panenky? To je roztomilé!" Při odpovědi mi až přeběhl mráz po zádech a ihned jsem věděla, že tohle nutně potřebujeme! "Ano, to jsou guatemalské Starostlivé panenky. Podle Mayské legendy řeknou děti každé panence před spaním jednu svou starost (obavu) a pak si je dají pod polštář. Do rána tuhle starost (obavu) panenky přeberou na sebe. Jsou známé také tím, že umí dětem i dospělím plnit přání." To, že pochází opravdu z Guatemaly a že jejich koupí podpořím místní ženy a děti už byla jen ta nejsladší třešnička na dortu.
Počkala jsem na ten co nejvhodnější okamžik. V neděli večer se zadařilo, že Stella usnula dřív a Kamil ještě pracoval. Vyčistili jsme si s Tobíkem zuby a když jsem ho šla uložit do postýlky, pošeptala jsem mu, že pro něj něco mám a podala jsem mu maličký pytlíček. Zvědavě si ho prohlížel. Pak se zeptal, co tam je. Nechala jsem ho, aby se podíval. Malinkaté dvoucentimetrové panenky ho pobavily. Začala jsem mu říkat, že to nejsou ledajaké panenky a sdělila jsem mu jejich poslání. Zaujatě si je prohlížel. "A Tobě se pořád trošku stýská ve školce, viď? Tak co kdybys jim to pošeptal, pak je schováme pod polštář a oni ti s tím pomůžou?" Pokýval hlavou. Mrkla jsem na něj a šla jsem na chvíli stranou. Slyšela jsem, jak něco šeptem panenkám horlivě svěřuje. Byl to dojemný rituál. Pak je začal strkat zpátky do pytlíčku, pomohla jsem mu je uložit a šli jsme spát. Ráno šel do školky bez slziček a další den už se tam těšil a šel domů poprvé až "po o". Další den mě vítal slovy: "Maminko, mně už se tady zalíbilo!" A mně v tu chvíli spadl tak obrovský kámen se srdce, že to museli slyšet až v Guatemale.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji ♥